A ten materiál na slušnou knihu by tu skutečně byl, což ukazuje i závěr filmu, který je regulérně vydařený. Tedy, stále trpí zkratkovitostí a občasnou hrou na efekt, ale zároveň přináší silnou akční scénu s vydařeným vizuálem a dokonce záchvěv emocí. Děj se konečně soustředí na jedno místo, takže se přestává tříštit. A plně se odhaluje myšlenkové podhoubí filmu, které je do té doby jen poodhalované.
Grindelwaldovy zločiny se odehrávají v předvečer nástupu nacismu a naznačují, že ve světě kouzelníků hrozí něco podobného. Sledujeme, jak se společnost radikalizuje, polarizuje. Jak politici dělají z nezbytnosti tvrdá rozhodnutí, která však zároveň o to víc posilují nespokojenost řadových občanů. Ti pak o to snáze podléhají vábivému volání někoho, jako je Grindelwald. Colin Farrell byl sice v roli uhrančivější, Johnny Depp nicméně jako politický manipulátor také odvádí slušnou práci. (Mimochodem, změna padouchovy podoby je jedním z dalších důvodů, proč dvojka do značné míry působí jako restart). Ať už věří tomu co říká, nebo jen zneužívá důvěřivosti následovníků k získání moci, je nebezpečný v tom, že není zkrátka a dobře beztvarým „zlem“, ale jeho hlásání má do určité míry smysl.
Krom předválečné atmosféry a politické agitace stojí za pozornost i to, jak se k tomu jednotlivé postavy staví. Mnoho postav je příbuzensky či romanticky napárovaných, a tak vyvstává otázka, zda budou mít dvojice na situaci shodný názor a jak zjitřená doba dovede i podobně silná pouta zpřetrhat. A protože řadu postav známe už z dřívějška a film je obecně slušně obsazený, tak tahle zpřetrhaná pouta dovedou vyvolat diváckou emocionální odezvu. Závěr tak umí přebít dosavadní bezcílné bloumání a přes veškeré zklamání vyvolat chuť na další pokračování.
Verdikt
Zločiny Grindelwaldovy filmem plným protikladů. Na jednu stranu po většinu času bezcílně bloumají od jedné nezajímavé banality k druhé, jen aby si zároveň nedopřály dostatek času na podstatné věci. Postavy tak trpí nedostatečným vývojem, objevují se zvraty, které působí samoúčelně a musí se hodně vysvětlovat. Dost kostrbatě vysvětlovat. Je potřeba odhalit řadu spojitostí z minulosti a naopak připravit půdu pro další události. A další rozpor: Snímek se na jedné straně pokouší jakoby odstřihnout od prvních Fantastických zvířat, nastolit daleko vážnější příběh s novými centrálními figurami a daleko víc se provázat se světem Harryho Pottera (někdy je vyloženě poplatný jeho fandům za jakoukoliv cenu). Zároveň se bojí plně oprostit od elementů z prvního filmu, které tomu současnému nijak
nepomáhají a drží jej zpátky. Nabízí se otázka, jak moc měla J.K. Rowling novou sérii rozplánovanou (počet filmů se změnil ze tří na pět) a především se zdá, že není silnou scenáristkou. Ve Zločinech Grindelwaldových strašně vystupují na povrch její romanopisecké tendence a nezbývá se tak ptát, jestli by všechno nedopadlo lépe, kdyby autorka novou sérii opět nenapsala nejdřív v knižní podobě a scénář nepsal někdo zkušenější s patřičným odstupem. Jak už totiž bylo řečeno, zajímavý základ někde pod nánosem vypravěčské neobratnosti ve druhém filmu je, jen by potřeboval daleko lépe vybrousit. V současné podobě jde bohužel o nejslabší film z kouzelnického světa.
