Z průměru snímek tedy netáhnou ani hrdinové, ani děj, ani pojetí, ani prostředí a bohužel nijak zvlášť ani akční a napínavé pasáže, které by měly být v podobném snímku zlatým hřebem. Jasně, když The Rock balancuje u rozbitého okna, za kterým se rozprostírá nekonečná hlubina, krev to trochu rozproudit dokáže. Ale podobné scény už jsme viděli a hlavně jsme je viděli lépe. Když společně s Tomem Cruisem vyleze IMAX kamera z okna Burj Khalify v Mission: Impossible 4, je to výrazně silnější závrať. V Mrakodrapu je často vidět, že jsou postavy před zeleným pozadím, popřípadě se účastní poměrně banálních rvaček a přestřelek. Tu a tam se Johnson pustí do amatérského kutilství, aby si podomácku poradil s některými zapeklitými situacemi (lepící páska na Hrad), ale i v tomhle případě je výraznějších nápadů pomálu a zážitek podrývá hypermoderní prostředí mrakodrapu, kde se vesměs všechno chová přesně tak, jak se to zrovna hodí scenáristům do karet a vy to jen těžko můžete rozporovat, protože o hypermoderních mrakodrapech víte starou belu.
Na hrdinovi je tak nakonec nejvýraznější asi to, že má umělou nohu, ale tenhle zlepšovák s prominutím pokulhává. Tu a tam svou titanovou končetinu použije jako nástroj, což danou scénu ozvláštní, ale že by protéza nějak zásadně tvarovala hrdinův charakter, se říct nedá. Záporáci jsou pak definovaní tím, že mají každý nějaký přízvuk nebo nějakou výraznou dikci, ale nic konkrétního o nich nevíme a zajímavá motivace také chybí – prostě jsou to nájemní žoldáci na špinavou práci.
Verdikt
Mrakodrap by chtěl navázat na starší thrillerové a katastrofické klasicky, bohužel však od nich dokáže jen strojově opisovat zajeté postupy, bez nějaké vlastní invence nebo alespoň snahy o skutečnou preciznost. Film nikde vyloženě nepraská ve švech, po řemeslné stránce je vlastně vše ok, ale chybí jiskra, chybí viditelná snaha jít nad rámec standardu a pokusit se o něco víc než jen o leklý žánrový přírůstek podle šablony.
