Filmový přepis slavného Shakespearova dramatu je věrným a klasickým zpracování divadelní hry. Je to příběh Dánského kralevice Hamleta, jemuž se zjeví duch zemřelého otce a sdělí mu, že zemřel násilnou smrtí rukou svého bratra Claudia, právě toho, který si nyní bere za manželku Hamletovu matku a usedá na trůn svého mrtvého bratra. Hamlet chce vraždu otce dokázat a pomstít. Předstírá proto šílenství, aby jako blázen mohl říkat co se mu zlíbí, včetně pravdy. Ale pod maskovaným šílenstvím vzrůstá skutečné dilema mezi životem ve lži a milostivou smrtí. Hamletovým mečem náhodně umírá Polonius, otec Hamletovy milé Ofélie. Ta se pod tíhou žalu pomate a utopí. Její bratr Laertes vyzve Hamleta na souboj, při němž má být Hamlet nikoli čestně zabit, ale úkladně zavražděn otráveným mečem. Tato léčka přichystaná králem však končí smrtí Hamleta, královny, krále i Laerta. Jakoby Hamlet nechtěl už dál žít v tak prohnilém světě plném intrik a lží.

Něco shnilého je v království Dánském. Kralevic Hamlet se vrací do svého rodného kraje a zjišťuje, že jeho otec tragicky zemřel a jeho místo po matčině boku zaujal strýc Klaudius. Jako nový král Hamleta nutí, aby se co nejrychleji oženil s jeho milovanou Ofélií, ale Hamletovi se ve snu zjeví duch jeho otce a prozradí mu, jak se ve skutečnosti věci mají. Zdrcený Hamlet je tak postaven před nejtěžší volbu svého života... Adaptace slavné Shakespearovy hry pod taktovkou Franca Zefirelliho. V hlavní roli Hamleta se objevuje Mel Gibson

Anglický film podle stejnojmenné tragedie Williama Shakespeara (1564 -1616). „Hamlet", jedna z nejslavnějších tragedií, napsána na podkladě pověsti dánského dějepisce a básníka Saxona Grammatica ze 12. stol. patří časově do temného období Shakespearovy dramatické tvorby, které vystřídalo po 37. roce básníkova života gracii, rozmar, vtip, veselí a božskou pohodu lehkomyslné důvěřivosti předcházející éry jeho slavných komedií. Hrdinou a ústředním pilířem děje a celé problematiky dramatu je „člověk geniální, který zmrhává nejlepší síly své duše pochybami a úvahami a podvádí se tak o čin, vlastní plod života: ve svou mstu nevtělil svou vůli, svůj rozmysl, svou duševní výsostnost, nýbrž přijal ji jako pokořující improvisaci výsměšným darem od pusté náhody..."