Ve světě (a obzvlášť v anglofonních zemích) je strašidelná série Husí kůže (Goosebumps) nesmírně populární a nesmírně známá. A znát ji nejspíš budou i čeští čtenáři, i když mám pocit, že u nás vycházela také pod názvem Děsivé storky a v rámci řady Stopy hrůzy. Postačí vám však, když budete vědět, že jde o sérii samostatných románů pro mládež, která často pojednávaly o různých populárních strašidlech a příšerách, jako jsou mumie, zombie nebo duchové. Celovečerní film Husí kůže se nesnaží adaptovat žádný konkrétní díl série, ale inspiruje se právě jednotlivými monstry.
Příběh začíná, když se mladý Zach (Dylan Minnette) přestěhuje se svojí ovdovělou mámou do menšího města, kde bydlí Zachova teta (Jillian Bell). V tichém městečku zdánlivě hrozí nuda k ukousání, ale to platí jen do chvíle, než Zach zjistí, že má velice sympatickou a pohlednou sousedu Hannah (Odeya Rush). Jenže Hanna má nesmírně přísného tatínka (Jack Black), který jí nedovolí vystrčit z domu ani špičku nosu. Jednoho večera zaslechne Zach od sousedů lomoz, vypraví se sousedku zachraňovat a při té příležitosti převrhne knihovnu plnou uzamčených knih. Proč byly knihy pod zámkem? Protože monstra z příběhů Husí kůže jsou skutečná a v bezpečí je udrží jen spciální knížky. Teď jsou na svobodě a začnou ospalé městečko terorizovat.
Nejzábavnější je na celém filmu překvapivě úvod, kdy se postupně seznamujeme se Zachem a ostatními hrdiny i s ospalým městečkem. Zach se vyrovnává s odchodem svého táty, roztomile se dvoří sousedce a snaží si ve městě najít nějaké kamarády. Na paty se mu okamžitě přilepí Champ (vynikající Ryan Lee), tak trochu připitomělý a zbabělý, ale zároveň nesmírně srdečný kluk ze školy a společně děcka prožívají dobrodružství, která jsou zajímavá a napínavá sama o sobě, když se plíží do temného sklepa nebo navštíví starý lunapark obrostlý lesem.
Jakmile se potvory utrhnou ze řetězu mění se milý dobrodružný příběh v trikovou horskou dráhu. Jedna za druhou se střídají scény, ve kterých děti utíkají před větším či menším množstvím příšer nebo strašidla sledujeme, jak boří ulice a nahánějí místní obyvatele. Některé momentky jsou zajímavější, jiné slabší, vesměs jsou ale celkem zaměnitelné a působí dojmem, jako by je filmaři cpali do filmu, protože jednoduše musí. Triky nejsou špatné, ale rozhodně neoslní nebo neutkvějí v paměti.
Nejzajímavější tedy je, když se i do akčních scén povede sem tam naroubovat nějaký osobnější moment, nebo když se kromě nezajímavých trikových orgií film soustředí na posouvání děje kupředu. Protože jsou všechny příšery oživlé příběhy svázané v knihách, dojde samozřejmě na snahu knihy polapit i ničit. A když všechno selže, začnou hrdinové usilovat o docela originální (v rámci dětských příběhů originální) vypravěčské řešení. Bez zajímavosti není rivalita Hanina tatínka a břichomluvecké loutky Slappyho – kdysi milovaného kamaráda, který se teď mstí, potom, co byl odvržen. Protože koho jiného postavit do čela armády příšer, než zhrzené alter ego jednoho z hrdinů!
Verdikt
Husí kůže možná až zbytečné spoléhá na trikové pozlátko, i když má dostatečně sympatické hrdiny, srdečný příběh a zručnou vypravěčskou ruku Roba Lettermana, kterému k vykouzlení napětí bohatě stačí tma a mrazivá hudba. Menší diváci ale nejspíš budou z řady barvitých příšerek nadšení, takže je vlastně dobře, že se jim pod tuctové akční scény někdo snaží propašovat taky poctivé mládežnické dobrodružství, jakých už mnoho v kinech nevídáme.
