Když Tommy Wirkola pronikl do hollywoodských vod zábavným béčkem Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic, málokdo asi čekal, že by se poté vrátil do rodného Norska a natočil pokračování k filmu, který mohl za jeho náhlé kariérní vystřelení. Původní Dead Snow je dobrým příkladem filmu, jehož kultovní status plyne čistě jen z jeho námětu. Útok nacistických zombií na osamělou sněžnou chatou sliboval ulítlou zábavu a ve finále svému potenciálu tak úplně nedostál. To ale Wirkola dobře vynahrazuje dvojkou. Šílenější, brutálnější a hlavně zcela zbavenou povinné žánrové expozice a snahy budovat veskrze nezajímavé postavy.
Wirkola se zhlédl v Raimiho zacházení se sequely v legendární sérii Evil Dead a pokusil se s druhým Dead Snow nabídnout víceméně to samé. Pryč jsou pokusy o děs, stejně jako žánrová pravidla vyvražďovačky. Tentokrát se sází na ryzí faktor zábavnosti, co nejvíce komicky brutálních smrtí a na ještě ujetější zápletku než v případě prvního dílu. Wirkolovi se žánrové stočení do čistého splatteru vyvedlo náramně. Po většinu stopáže je schopen přicházet s neustále vtipnějšími a nechutnějšími způsoby, jak zabít člověka nebo zombie, a nasazuje při tom velmi svižné tempo.
Ústřední zápletka se dostane ke slovu více až v druhé polovině, kdy se poprvé na scéně objevují protivníci nacistických zombie, zombie z řad Rudé armády (proto podtitul Rudý vs. Mrtvý). To je ale na celém ději překvapivě ten zdaleka nejpřízemnější prvek. Když se ruské zombie poprvé dostanou na scénu, tak pravděpodobně už nebudete vůbec překvapeni jejich náhlým zapojením do příběhu a bláznovstvím celého nápadu. Za předcházející hodinu je totiž Wirkola schopen nabídnout velmi povedenou krvavou lázeň, před níž se v režii norského blázna neschovají ani děti nebo invalidní důchodci.
Právě kvůli tomu je pak samotné vyvrcholení za spolupráce Rudé armády lehkým zklamáním. Do té doby Dead Snow 2 konstantně překonává sebe sama a jde od jedné (zábavně) nekorektně násilné scény k druhé. Finále, slibující těžkotonážní souboj dvou znepřátelených stran nemrtvých, je však až příliš statická a vzhledem k předchozímu dění ve filmu i celkem nezajímavá bitka. Jako by poprvé za celých devadesát minut došla Wirkolovi kreativní pára, a proto nechal druhý Dead Snow dojít do nepříliš překvapivého konce.
Tím pravým finále je tak až závěrečná epilogová scéna, jejíž detailní rozebrání zde v recenzi by bylo absolutním okradením o překvapení. Zbývá k ní dodat jen to, že pokud si myslíte, že jste v zombie filmech viděli už všechno, tak se pravděpodobně mýlíte.
A o čem že to vlastně celé je? Poslední přeživší prvního dílu se probere v nemocnici a zjistí, že mu místo jeho vlastní uříznuté ruky přišili ruku zombie. Ruka mu dodává nadlidskou sílu, kterou bude potřebovat, až se zombie náckové znovu vydají na svou smrtící misi.
Verdikt
Na otázku, zda je druhý Dead Snow absolutní hovadina, se nedá odpovědět nic jiného, než jednoznačné ano. Tommy Wirkola se ale poučil z nedotaženého prvního dílu, soustředil se na jeho silné části, a roztáhl je do nečekaně funkčního devadesátiminutového splatteru. Kromě slabší závěrečné konfrontace velmi povedená komediálně-hororová jednohubka.
