Francouzský režisér Jean-Pierre Jeunet je známý svým typicky poetickým vypravěčským stylem. Ten si můžete pamatovat z filmů, jako jsou Město ztracených dětí, Delikatesy nebo Galimatiáš. A samozřejmě z legendární Amélie z Montmartru. Teď se Jeunetova poetika vrací spolu se snímkem Vyměňte vodu květinám (Changer l'eau des fleurs, popřípadě Violette).
Než snímek doma ve Francii zamíří do klasické distribuce, postupně jej uvádějí nejrůznější festivaly. Právě touto cestou bude Jeunetova novinka k vidění i u nás, kde ji bude 21. a 22. listopadu promítat Festival francouzského filmu v Praze. Tady je festivalová anotace:
Čtyřicátnice Violette je správkyní hřbitova v malém burgundském městečku. Její dny vyplňují setkání s pozůstalými. Občasní i pravidelní návštěvníci k ní chodí pro slova útěchy. Jednoho dne ji navštíví policista, kterého zaujme Violettin příběh i případ jejího záhadně zmizelého manžela. Při jeho pátrání vychází najevo jak bolestné vzpomínky, tak skutečnosti, které přinesou Violette rozuzlení a úlevu.
Světová premiéra proběhla už v srpnu na festivalu v Angoulême a od té doby snímek provázejí rozporuplné ohlasy. Jednoznačně chválena je Leïla Bekhti za svůj herecký výkon v hlavní roli. Řadu diváků příběh o zármutku, ztrátě a mateřství dojímá. Čtenářům původní knihy Valérie Perrin vyhovuje, že se adaptace drží předlohy poměrně věrně. A nechybí nezaměnitelný Jeunetův styl vyprávění – nostalgická nálada, teplá barevná paleta, určitý poetismus a nápaditá skladba záběrů.
Zároveň si publikum stěžuje na lacině vypadající vizuální efekty a podivně archaický styl střihových přechodů, který vás nutí přemýšlet o tom, že se právě změnila scéna. Co hůř, film má extrémně nesympatického mužského hrdinu (Matthias Schoenaerts) s vyloženě toxickým chováním a vyprávění nezná správnou míru. Snímek je zbytečně dlouhý a topí se v divně podaném nelineárním vyprávění, kdy se neustále přeskakuje v čase a posléze se ještě film nečekaně změní v kriminální vyšetřování.
Vypadá to, že publikum je hodně ostře rozděleno – diváci snímek buď přijímají s velkou radostí, nebo jej odmítají. Reakcí někde na půli cesty je pomálu. Takže si pusťte níže přiložený trailer a třeba vám to napoví, zda o nejnovější snímek od tvůrce Amélie z Montmartru budete mít zájem.
Podklady a foto: StudioCanal, Letterboxd
