Do českých kin už zítra vstupuje survival thriller Velrybí pád (Whalefall). Snímek pojednává o mladém muži (Austin Abrams), kterého spolkne při potápění vorvaň a který si přitom rozpomíná na svůj pošramocený vztah s otcem (Josh Brolin). A právě scény s tátou podle prvních recenzí na celém snímku nejvíc drhnou. V lepším případě jsou označované za sentimentální, v horším za vyloženě urážlivé. Mezi novinářskými reakcemi zaznívá například i to, že se hrdina raději nechá spolknout velrybou, než aby šel na terapii. Zkrátka máme čekat kýčovitý příběh o nevyřešeném vztahu s otcem, který zbytečně odvádí pozornost od toho podstatného.
Sentimentální vzpomínání totiž není hlavním lákadlem a důvodem, proč diváci na film budou chodit. Všechny zajímají hlavně scény z velrybího žaludku, z něhož se hrdina snaží zoufale dostat. A tady už jsou reakce výrazně lepší. Pravda, někteří recenzenti si stěžují na to, že jsou scény z útrob slabě nasvícené, chaotické a vlastně ani není tak docela jasné, na co se díváte. Většina novinářů však tyhle pasáže filmu chválí jako napínavé a kreativní, v nichž si publikum může užít hrdinovu vynalézavost a vůli k přežití. Spolu s hereckým výkonem Austina Abramse v hlavní roli jde jednoznačně o největší devizu Velrybího pádu.
Jak se vyrábí velrybí žaludek
Vytvořit uvěřitelnou iluzi velrybích vnitřností přitom rozhodně nebylo snadné. V rozhovorech s médii tvůrci prozradili, že ještě před schválením natáčení dostali od studia dost peněz na to, aby mohli otestovat potřebné filmařské techniky. Velrybí útroby navrhli po konzultacích s biology, aby pokud možno odpovídaly realitě, ale byly trochu upraveny, aby se v prostoru dalo nějak rozumně natáčet. Nakonec vznikly čtyři verze velrybího žaludku v životní velikosti.
Jedna kulisa byla pevnější, druhá „mazlavější“, další se dokázala točit jako buben pračky, aby šlo simulovat pohyb velryby oceánem. Modely byly navržené tak, aby v nich šlo otočit kameru libovolným směrem, a tak museli členové štábu buď lézt spolu s Abramsem přímo do „žaludku“, anebo do něj zasahovali různými nepatrnými průřezy. Sedm členů štábu bylo vyhrazeno na to, aby zvenčí žaludkem různě hýbali: díky tomu kulisa působila jako skutečně pracující trávicí trakt.
- Čtěte také: Alphas: Kosatky a žraloci chystají krvavou lázeň
Prostor bylo obtížné nasvítit, aby to působilo alespoň trochu uvěřitelně a zároveň divák měl šanci cokoliv vidět. Filmaři k tomu využili bioluminiscenci – v žaludku kromě lidského potápěče plavou ještě medúzy a oproti skutečnosti se tvůrci rozhodli, že nechají jemně světélkovat také stěny velrybího žaludku. Ke svícení se využívala LED světla, která byla následně umazána v digitální postprodukci a zůstal z nich v obraze pouze jejich svit. V útrobách kulisy byl dedikovaný osvětlovač, jehož jediným úkolem bylo rozsvěcet místa, kde se hrdina dotkne velrybího žaludku, aby to vypadalo, že na něj prostředí přirozeně reaguje.
Aby to neměli Abrams a členové štábu jednoduché, byl vnitřek kulisy většinou oslizlý a částečně zatopený vodou. Spolu s hercem byli uvnitř „velryby“ neustále také osvětlovači, kameramani a loutkovodiči, kteří ovládali nejrůznější vodní tvory spolknuté současně s potápěčem. V pohyblivém žaludku bylo extrémně těžké najít pozice pro kameru, z nichž by šlo pořídit přehledné a vizuálně zajímavé záběry, které zároveň byly dostatečně nasvícené, aby bylo cokoliv vidět. To hodně zdržovalo celé natáčení a filmaři neustále museli rušit původně plánované záběry, protože v „živém“ prostředí jich zkrátka nešlo docílit a bylo třeba improvizovat.
Zda výsledek stál za to, se v kině můžete dozvědět už zítra. Přikládáme poslední upoutávku:
Podklady a foto: 20th Century Studios
Zdroje: EW, Rotten Tomatoes, Screen Rant
