Některé značky působí na první pohled povrchně, dětinsky a vlastně jako dost nepraktický zdroj inspirace pro celovečerní film. Super Mario galaktický film je podle recenzentů jen slepenec videoherních odkazů. Noví Vládci vesmíru v trailerech vypadají jako divný mix dětského animáku s videohrou a v hrané formě to celé působí přinejlepším rozpačitě. Pak se nabízí otázka, jestli jde o chybu zpracování, nebo jen podobné značky prostě nejsou ke zfilmování vůbec vhodné.
Krátce po sobě se nám nicméně představují dva očekávané snímky, které potvrzují, že nejdůležitější je opravdu to, jak látku uchopíte. Před pár dny se jako správně praštěná zábava v novém traileru představil Mortal Kombat II. Konkurenční bojový film, Street Fighter, jde v pečlivé práci s celkovým tónem ještě o úroveň výš.
Nová upoutávka je plná momentů, které nemají daleko ke grotesce, skoro se zdá, jako by tvůrci přímo čerpali ze stylu humoru, jaký můžeme znát z anime filmů. Chytře tenhle styl humoru dokázaly převést na plátno třeba Speed Racer nebo Scott Pilgrim a vypadá to, že Street Fighter by mohl následovat. Krom přepálených gest a popírání gravitace fungují ve prospěch celkového ladění i takové detaily, jako když rozbořená zeď vypadá na první pohled papundeklově, jako kulisa.
Celá tahle velká porce nadsázky je pak kontrastně balená do příběhu o velkém, nebezpečném turnaji, který se na první pohled tváří smrtelně vážně. Aniž by to však vyznívalo jako trapný tvůrčí přešlap. A jednotliví hrdinové jsou sentimentální citlivky, u kterých si skoro dokážete představit, že z vás někdy během filmu dokážou vymáčknout slzičku. Kdyby se to vážně podařilo, byl by rázem ze Street Fightera adept na jednu z nejzábavnějších popkulturních homáží, jaké jsme za poslední roky mohli vidět. Držme palce, ať se to povede!
Podle oficiální synopse se v roce 1993 bojovníci Ryu (Andrew Koji) a Ken Masters (Noah Centineo) znovu setkají v ringu, když je záhadná Chun-Li (Callina Liang) naverbuje do dalšího turnaje World Warrior. Čeká je nelítostný souboj plný osudu a hněvu a zároveň odhalení smrtelného spiknutí, které je donutí čelit vlastním démonům i sobě navzájem. Pokud selžou, je konec hry.
Street Fighter oblažuje herní automaty, konzole i PCčka už od roku 1987. Vznikly desítky nejrůznějších pokračování a mutací, pro prakticky všechny myslitelné herní systémy. Podle Wikipedie se prodalo do dnešního dne zhruba 50 milionů kopií. Klasickou mlátičku si hráči snadno zapamatovali díky komiksové grafice, nejrůznějším kombům a distinktivním bojovníkům. Street Fighter jednu velkofilmovou adaptaci dostal už v roce 1994. V hlavní roli vystupoval tehdy hvězdný Jean-Claude Van Damme, na svoji dobu byl snímek celkem nákladný a v kinech si nevedl úplně mizerně. Kritiky však byly zdrcující a žádné přímé pokračování nikdy nevzniklo. Značka se dočkala ještě několika laciných béčkových filmů nebo seriálových zpracování, ale už nikdy nešlo o titul, který by se mohl chlubit širší diváckou pozorností.
Podklady a foto: Paramount Pictures
