Co jste si během natáčení filmů, a především v tomto díle, při hraní Bilba Pytlíka užíval nejvíce ?
MARTIN FREEMAN: Nejspíš to, jak se Bilbo měnil z poněkud slabého a poddajného člověka na někoho, kdo má páteř. Na tohle jsem se těšil celou dobu. Pořád jsem říkal Peteovi [Jacksonovi], „Už je čas? Teď už je určitě trochu silnější.“ A on pořád opakoval, že ještě ne, ale že už to bude brzo. Když tak dlouho hrajete Bilba jako rezervovaného člověka, který se snaží najít svoje místo, zjišťuje za jakých okolností se může ozvat a málem se bojí dýchat, pak je to radost, když kvůli svým přátelům a své vlastní bezpečnosti v sobě musí najít kousíček oceli.
Snažil jste se během hraní bázlivějšího Bilba využívat ironický humor?
Ironicky mi můj instinkt říká, že se k humoru uchylovat nemám, ale já si buď nemůžu pomoct, nebo mi to diktuje scénář. Bilbo navíc ani není vyloženě hrdina. Chybuje, je to poněkud směšná postava. Je nabubřelý a docela úzkoprsý. James Bond z něj určitě nebude. A když si Bilbo myslí, že je opravdu vážný, ostatní si myslí, že je hlupák. To proto, že se naparuje v klasicky anglickém stylu. Pete mi pořád říkal, ať udělám „tu anglickou věc“. Opravdu nevím, co to je. Asi je to to samé, jako říkat Francouzovi, aby dělal Francouze, a všichni víme, jaké vlastnosti takový Francouz má. Nevím o tom, že bych byl nějak zvlášť britský, ale anglicky mluvící země možná v Bilbovi něco britského nebo anglického vidí.
Jak si myslíte, že se Bilbo v téhle části své cesty a ve společnosti trpaslíků změnil?
V tomhle filmu se prostě musí změnit, protože jde o život. Dostává se do situací, kdy musí konat nebo zemřít a zachránit své přátele, například v Temném hvozdu s pavouky. Není to volba, prostě to udělat musí. Hrdinství z nutnosti se vždycky hraje dobře, protože takový typ hrdinství je něco skutečného, v čem se každý dokáže najít. Víte, že je v tom aspoň špetka reality. Člověk se nechce dostat do situace, kdy jde o život, ale pokud už se do takové situace dostane, udělá, co musí, aby přežil. Tak nějak je to v tomhle filmu i pro Bilba.
Užíval jste si hledání Bilbova vnitřního hrdiny?
Hrát hrdinu je prostě skvělé. Je to zábava a v mnoha ohledech naplňující. Ne vždycky mě lidé vidí jako klasického, drsného hrdinu, jako je například Aragorn [postava, kterou hrál Viggo Mortensen v trilogii Pán prstenů], protože mě nikdy v takové roli neviděli. Nebo mě tak možná nevidí kvůli mým rolím. Nebo že bych [Bilba hrál] z nouze, protože vím, že mě nikdy neobsadí do role jako je Aragon? Tihle drsní hrdinové jsou jenom takoví, jaké je vidíme. Většina lidí Viggovy filmy před Pánem prstenů moc neznala. On je přitom skvělý herec a je skvělý jako Aragorn; je skvělý v čemkoliv, co jsem ho viděl dělat. Lidi prostě uvidí toho herce a řeknou si, že se do té role perfektně hodí. Já se proslavil díky Kanclu a s tím si mě lidi spojují. Nechci se řadit do stejné kategorie jako Al Pacino, ale Pacino také ve své první scéně hrál Michaela Corleoneho a to na jeho další kariéru mělo zásadní vliv.
V první filmu byly úžasné akční scény, třeba kamenní obři nebo trolové. Na co se můžeme těšit ve filmu Hobit: Šmakova dračí poušť?
Pavouci budou skvělí. Myslím, že ti jsou parádní. Podle mě je to chvíle, kdy v sobě Bilbo objeví něco nového.
Je scéna v Temném hvozdě hrůzostrašná?
Myslím, že ano. Pavouci jsou prostě děsiví. Třeba The Incredible Shrinking Man je skvělý film, především ta scéna, kdy hrdina odráží pavouka s jehlou a nití. Je to film z padesátých let, takže efekty jsou na dnešní poměry hodně primitivní, ale je to děsivé. Na tom, jak se ten pavouk pohybuje, prostě něco je. Když se pavouk se svými tesáky tyčí nad člověkem nebo hobitem, pak vám jde mráz po zádech.
A pak je tady samozřejmě Šmak…
Šmak bude rozhodně vynikající. Podobně jako Glum. V prvním filmu scénu s Glumem zadaptovali skvěle. Setkání se Šmakem je také dost ikonické. Jedná se o bitvu důvtipu, i když u Bilba jde spíš o snahu zůstat naživu. Možná si nepřipadá moc důvtipný, ale zuby nehty dělá všechno proto, aby přežil. Tyhle scény stojí za to.
Temný hvozd je také parádní. Všichni začneme šílet, jako by na Temný hvozd bylo seslané kouzlo nebo v něm byla rozptýlená nějaká droga.. A je tam také Medděd, kožoměněc, kterého hraje Mikael Persbrandt. Je tam, na co se dívat. Když o tom tak přemýšlím, dá se říct, že první film je jakýsi úvod, samozřejmě fantastický a vzrušující. Vede nás k tomu, co přijde, k Bardovi a scéně se sudy. V tomhle filmu je spousta vzrušujících věcí.
Jste mezi dětmi vašich příbužných a kamarádů díky téhle roli populárnější ?
Řekl bych, že ano. Poznáte to, když vezete děti do školy. Všichni ti školáci se na vás najednou dívají úplně jinak.
Co je z celého natáčení filmů Hobit na Novém Zélandu to nejlepší ?
To kamarádství. Potkáte se s lidmi, se kterými si rozumíte. Zažije hodně legrace a je to prostý, lehce zvládnutelný život. Wellington je malé město, a je to tam jednoduché. Londýn mám strašně rád, ale ve Wellingtonu nezažijete ten stres. To prostě nejde. Když ve Wellingtonu jedete do práce 15 minut, tak je to hodně. Já jsem každý den dojížděl 6 minut. Umíte si to představit v Londýně? Pokud vám půl dne nezabere cestování, jak se nám občas stává, na konci dne máte čas trochu si užívat života. Můžete si něco uvařit nebo si zajít do kina. Je to skvělé a opravdu mi to chybí. Skvělé bylo seznamovat se s lidmi, mít nové přátele – protože je dost vzácné, že se při jednom natáčení poznáte najednou s tolika lidmi. Obvykle jich poznáte pár, ale teď jsem jich poznal hromadu a podle mě jsou všichni senzační.
Rozhovor připravila a laskavě poskytla k uveřejnění společnost Warner Bros.
Překlad: Kejdy
