Režisér Ridley Scott je fascinující figura. Za svoji skoro padesátiletou kariéru stihl natočit už třicítku celovečerních filmů, z toho hned několik takových, které zásadně měnily vývoj kinematografie. V rozhovorech a při veřejném vystupování je energický, často skáče od myšlenky k myšlence a rozhodně necítí potřebu vyjadřovat se nějak kulantně. Nejinak to bylo na nedávné prezentaci jeho kariéry v Londýně, kde přišla řeč i na současný stav kinematografie. Ridley se s tím nemazal:
„Celosvětově momentálně vznikají miliony filmů. Ne tisíce, ale miliony. A většina z nich je na hovno. Osmdesát až šedesát procent [je na hovno]. Zbytek je čtyřicet procent. A z toho zbytku tak dvacet pět procent není špatných deset procent je dost dobrých a pět procent je skvělých. Nejsem si jistý, jaký byl ten poměr ve 40. letech [minulého století], kdy vznikalo ročně snad tři sta filmů a asi sedmdesát procent z nich si bylo celkem podobných… Myslím si, že spousta filmů je dneska zachráněná a prodražená vizuálními efekty. Nemají totiž skvělý scénář. Nejdřív vymazlete scénář!… Momentálně se topíme v průměrnosti. Jak se s ní vypořádávám? Je to hrozné, ale začal jsem se koukat na svoje vlastní filmy. A nejsou vůbec špatné. A nestárnou. Nedávno jsem viděl Černého jestřába a říkám si, jak se mi to sakra povedlo natočit. Ale pořád čas od času vznikne něco dobrého a to pak cítím skoro úlevu, že jsou pořád lidi, co dokážou natočit dobrý film.“
Pro spoustu diváků nebude těžké se na Ridleyho naladit. Spousta balastu opravdu vzniká. Že se filmy opravují za pochodu, protože jsou dopředu šité horkou jehlou, to také víme. A málokdo by se Scotta snažil přesvědčit, že Černý jestřáb sestřelen není pecka. Zároveň má vyjádření svoje mouchy. (A nemluvím o tom, že ve 40. letech vznikalo jednoznačně více než tisíc filmů ročně).
Vypadá to, že Ridley mluví hlavně o tom nejužším mainstreamu. Jakmile půjdete do širšího záběru, začne klesat počet filmů, co se psaly za pochodu i těch, co nadužívají vizuální efekty. Jednoduše proto, že psaní scénáře je násobně nejlevnější část jejich vývoje. A na vizuální efekty mají zdroje do posledního centu alokované, nebo také žádné. Pokud jde o výslednou úroveň zážitku, tak při současném množství a dostupnosti filmů prakticky jistě vzniká větší počet takových, co stojí za pozornost, jen je v narůstajícím množství stále těžší je najít.
Druhou vadou na kráse Scottova vyjádření je, že zkrátka zní blbě, když momentální stav kinematografie kritizuje zrovna on. Jistě, je živoucí legendou a jeho zásluhy za Vetřelce, Blade Runnera, Gladiátora či Černého jestřába nesmaže ani to, kdyby teď natočil desítku absolutních braků. Zakrátko mu bude 88 let a zatím stále točí filmy s řemeslnou kompetencí, jaké se tvůrci polovičního věku nedokážou ani přiblížit. Zároveň ale za posledních patnáct let natočil přes desítku filmů a skutečného uznání se dočkaly jen dva (Marťan a Poslední souboj...a vlastně jen Marťan, když vezmeme v potaz, že Poslední souboj pohořel komerčně).
Zbytek vesměs spadá do škatulky průměrnosti, kterou nahoru táhne vlastně jen obří měřítko. Precizní scénář, jaké si Ridley tak pochvaluje, často chybí. Ať už od prvopočátku, anebo přinejmenším potom v kině, protože Scottovi je zdánlivě jedno, že dopředu připravuje výrazně dlouhé snímky, kterým pak na popud studií krácením ublíží ve střižně. Jeho poslední počin, Gladiátor II, je přesně ten případ, kdy to tam na papíře prostě nebylo. Pořádný scénář chyběl a stejně se točilo. Spoléhalo se na diváckou nostalgii a vizuální efekty, které se podle kameramana Johna Mathiesona nadužívaly k tomu, aby se mohlo točit hopem a dodatečně se vyřešily věci, co nebyly podrobně naplánované během přípravné fáze…
PS: Při londýnském vystoupení režisér dodal že se nechystá do důchodu. Teď píše scénář Gladiátora III. Dvojka se zaobírala tím, co se stalo s Maximovým synem Luciem. Ve trojce bude jeho příběh pokračovat. Lucius je stále naživu a čistě technicky vzato je římský císař… A na tomhle půdorysu chce Scott vystavět celý snímek.
Titulní foto: Russell Crowe a Ridley Scott při natáčení Gladiátora
Zdroj: Metro
