AKTUALIZACE: Cinemart vyslyšel přání fanoušků a 24. října uvede Konec světa do českých kin!
První dva články tzv. cornettové trilogie, hororová komedie Soumrak mrtvých a sofistikovaná pocta akčním filmům Jednotka příliš rychlého nasazení, patří k tomu nejlepšímu, co se na Britských ostrovech za poslední léta urodilo. Předtím, než se Edgar Wright patrně nadobro oddá Hollywoodu s adaptací komiksového Ant-Mana, tak se ještě jednou vrátil za svými starými bardy Simonem Peggem a Nickem Frostem, aby společně ukončili jednu z nejlepších komediálních trilogií všech dob. A nutno dodat, že The World’s End zakončuje parodický triptych s grácií. Zároveň se jedná o žánrově nejvyrovnanější část série.
Parta starých kamarádů se vrací zpátky do rodného zapadákova, aby pokořila túru dvanácti hospodami, kterou kdysi dávno za nejasných okolností nedokončili. Přitom je ale vyruší dosti podivné chování místních obyvatel. The World’s End má mnohonásobně nostalgičtější nádech než předchozí dva díly. Částečně kvůli tomu, že si Wright a Pegg při psaní scénáře uvědomili, že už nejsou nejmladší a nemůžou jim donekonečna procházet postavy zevláků, jejichž vrcholem dne je pivko u fotbalu a hraní Resident Evilu. S výjimkou dětinského hlavní hrdiny Garyho (Simon Pegg), který se vývojově zasekl v adolescenci, to mají všechny postavy v životě jakžtakž srovnané, což je oproti minulým filmům dost příjemná změna.
Na povrch samozřejmě vyplavou nevyřízené účty, nezakopané válečné sekery a pubertální traumata, ale vše se drží naprosto v mezích komedie. Zatímco v Soumraku i Jednotce se našly momenty, které byste neodlišili právě od terčů parodie, World’s End je po celou dobu výbornou komedií, jež fantasticky kombinuje břitký humor s trochou dramatu a (na skromný rozpočet) poměrně explozivní akcí.
V první půlhodině možná mnohé zarazí, že se Edgar Wright drží z režijního hlediska trochu na uzdě, po první montáži čepování piva a první hospodské bitce je ale jasné, že je znovu při chuti. Opět nechybí superrychlé přejezdy kamerou ani živelně natočené akční scény, z nichž vyniká především rozlehlá barová rvačka natočená na jeden záběr. Zároveň je ale Wrightovi jasné, kdy je třeba v dramatických momentech zvolnit a dát před extravagantními hrátkami s kamerou přednost hercům. I když třeba ikonická montáž poutání pásů v autě je tentokrát pouze jedna.
Pegga a Frosta na jeho dobrodružství tentokrát doprovází britská herecká smetánka v zastoupení Martin Freeman, Paddy Considine a Eddie Marsan. Každý z nich dostane dostatek prostoru zazářit a i když od nich můžeme nějaký charakterní vývoj očekávat jen marně, rozhodně nejsou žádnými pátými koly u vozu. Prim ale i tentokrát hrají Pegg s Frostem (tentokrát v legračně opačných rolích než v minulých filmech), jejichž osobní příběh je zdaleka nejzajímavější a podaří se jim prodat nejvíce vtipných komediálních scén.
Po pomalejší úvodní půlhodince tempo akceleruje tak rychle, že se divák nestačí divit, jak rychle postavy pochodují od jedné putyky k druhé. Bitka střídá bitku a díky Wrightově režii naštěstí film ani v akcí napěchovaném finále neupadá do stereotypu, právě naopak. Scéna odhalení velkého zla patří k tomu nejvtipnějšímu, co se letos v komediálním žánru urodilo. Epilog možná leckoho svojí překombinovaností úplně nepotěší, ale je to nepatrná kaňka na jinak parádní podívané.
Verdikt
Cornetto trilogie skončila na vrcholu. Neselhávající trojice Wright-Pegg-Frost totiž stvořila další (a pravděpodobně i poslední) komediální pecku, která uhrane výborně napsaným scénářem trefujícím se do klišé od sci-fi až po post-apo, a několika mimořádně vyvedenými akčními scénami. Nezbývá než proklínat distribuci, že nám na poslední chvíli odebral možnost vidět pravděpodobnou komedii roku na velkých plátech po celé republice. Naštěstí se mihla alespoň v rámci Fresh Film Festu.
