Už zítra bude do našich kin uvedený polsko-česko-francouzksý snímek Hranice (Zielona granica) od oscarové režisérky Agnieszky Holland (Tajemná zahrada, Úplné zatmění, V temnotě, Hořící keř, Šarlatán). Film se věnuje situaci na bělorusko-polské hranici, kde se běženci z Asie snaží přejít do Evropské unie, za svým snem o lepším (nebo alespoň bezpečnějším) životě.
- Čtěte také: Recenze: Šarlatán
Snímek je fiktivní – filmaři si vymysleli příběh a jednotlivé postavy nejsou skutečné žijící osobnosti. Nicméně zároveň se Agnieszka a její scenárističtí kolegové Maciej Pisuk a Gabriela Łazarkiewicz-Sieczko dušují, že nic ve filmu není vycucané z prstu. Jde o kompilát dílčích situací a lidských osudů, které se skutečně staly, jen většímu počtu lidí, na větší ploše, v širším časovém horizontu. Scenáristický tým strávil stovky hodin pročítám a analýzou dostupné dokumentace, rozhovory s uprchlíky, polskými obyvateli příhraničí, anonymními členy pohraniční stráže, aktivisty a experty na problematiku migrace.
Anotace českého distributora o snímku říká: Psycholožka Julia (Maja Ostaszewska) se po přestěhování do Suwalského kraje stává nedobrovolnou svědkyní a účastnicí dramatických událostí na polsko-běloruské hranici. Rozhodne se vzdát se svého pohodlného života a přidá se ke skupině aktivistů, kteří poskytují pomoc uprchlíkům. Současně s tím jsou syrská rodina prchající před občanskou válkou a její doprovod, učitelka z Afghánistánu, podvedeni Bělorusy a násilně převezeni do uprchlického tábora nedaleko hranic s Polskem. Ve snaze uniknout se vydávají na zoufalou a nebezpečnou cestu neznámým a nepřátelským územím. V Polsku se jejich osud protne s osudem Juliiným a mladého pohraničníka Jana (Tomasz Włosok). Události, které je potkají, navždy změní život nejen jim, ale i dalším migrantům a aktivistům zapojeným do jejich příběhu.
Natáčení snímku bylo komplikované, kdy jej stíhaly nejrůznější potíže s financováním, avšak ty skutečné nesnáze nastaly po dokončení. Do filmu a jeho tvůrců se začali hodně nevybíravým způsobem opírat představitelé polské vlády, kterým se zjevně nelíbilo, že by mohlo být jednání polských pohraničníků (potažmo politické rozhodnutí, která jejich postup diktují) vykreslováno v negativním světle. Aniž by politici snímek viděli, veřejně na adresu Hranice a tvůrců vydávali prohlášení, jaká následně výrazní zástupci polské občanské společnosti označili (v otevřeném dopisu se zhruba 500 signatáři) za odporné a neslučitelné s oficiálními představiteli státu. Menší kina se státní finanční podporou měla nakázáno před začátkem promítání divákům pustit video, které snímek rozporuje. Někteří lokální politici napojení na vládu se vyloženě zasadili o to, aby konkrétní lokální kina film vůbec nepromítala. Filmaři čelí výhrůžkám, projekce provázely veřejné protesty, ale zároveň protesty proti protestům.
Část humbuku pravděpodobně souvisí s tím, že v Polsku právě vrcholila volební kampaň. Jinak má ale Hanice u našich severních sousedů vysokou diváckou návštěvnost a byla nasazena na prestižních mezinárodních festivalech. V Benátkách film vyhrál speciální cenu poroty. Mezinárodní recenze jsou spíše pozitivní, avšak tu a tam zaznívá, že je snímek příliš černobílý, dělá příliš ostrou čáru mezi „dobrem a zlem“, chybí mu nuance a nedokáže zachytit komplexnost celé situace. Zároveň ale velice sugestivně vykresluje lidské osudy a nezměrné utrpení, které dění na hranici Evropské unie přináší konkrétním jedincům a jejich rodinám.
Podklady a foto: Bioscop, Kino Świat
