Rychlá a zběsilá sága má své vrcholy a rovněž slabá místa. Mezi méně povedené kousky v sérii patří bezpochyby Rychle a zběsile: Tokijská jízda čili trojka režírovaná Justinem Linem. Hlavního hrdinu si v ní střihnul nevýrazný Lucas Black, přičemž jak název napovídá, vše podstatné se odehrává v rušných tokijských ulicích. Patrně největším přínosem Tokijské jízdy je představovačka postavy ztvárněné Sung Kangem, která vám v dalších dílech není tak úplně buřt. Celkově se ale jedná o slabší závodnické představení s katastrofálně tupým scénářem, průměrnou akcí a zoufale necharismatickým Blackem, z něhož se vcelku nepochopitelně nakonec stane největší bourák v celém Japonsku.
Patrně nejzajímavější na celém filmu je, že Lin chtěl za každou cenu kvůli autentičnosti natáčet v Tokiu, respektive v hustě zalidněné tokijské čtvrti Shibuya. Získat oficiální povolení není pro zahraniční filmové štáby vůbec jednoduché a Lin si toho byl dobře vědom. I proto se rozhodnul zariskovat a natočit jednu závodní scénu bez příslušného štemplu. Bohužel, policie se nenechala (tak úplně) oblbnout a vše vyústilo v zatčení, leč i na takovou variantu bylo studio Universal Pictures připravené.
Všichni si přirozeně byli vědomi komplikací spojených s produkcí v Tokiu. Velké množství "tokijských filmů" bývá točeno mimo japonské velkoměsto a pouze se tak tváří. Navíc se pravidla pro zisk povolení v minulých letech ještě zpřísnila, tudíž prostředí bývá jen zřídkakdy autentické. Lin však měl pro strach uděláno a zkusil štěstí. Universal o riziku věděl a najal "obětního beránka", který měl zůstat v případě průšvihu na place a za Lina si vše vyžrat. A tak to také dopadlo. Policie přijela, chtěla režiséra zatknout, ovšem na noc za mříže putoval pouze "double", jenž se za Lina vydával. Inu, i takhle lze obcházet příslušné normy.
Zdroj: ScreenRant
Foto: Universal Pictures
