Současná politická a hospodářská krize, která sužuje eurozónu, se začíná promítat i na filmová plátna. Snímek Ministr (v originále Exercice de l´État) nepříliš známého francouzského režiséra a scenáristy Pierra Schӧllera, se rozhodl vykreslit aktuální téma na příběhu vysoce postaveného státního úředníka, jenž se marně snaží najít kompromis mezi tím co je správné a udržením své vlastní kariéry. Odvážný námět sliboval nadupaný politický thriller, jenž se dotkne těch nejpalčivějších otázek dnešního světa. Výsledek je však přinejmenším značně rozpačitý.
Příběh začíná ve chvíli, kdy je francouzský ministr dopravy Bertrand Saint-Jean (Olivier Gourmet) probuzen uprostřed noci svým osobním sekretářem. V Ardenách se zřítil do rokle autobus převážející děti a smrtelná nehoda si vyžádala řadu obětí. Ministr spěchá na místo tragédie, pronásledován sdělovacími prostředky i politickými odpůrci. Tím se roztáčí kolotoč událostí, během nichž bude muset ambiciózní politik čelit množství nepříjemných problémů. Na paty mu šlape ministr financí, který by rád zprivatizoval francouzské železnice, aby zachránil státní rozpočet před pádem do červených čísel, s čímž Bertrand zásadně nesouhlasí. Do toho v zemi probíhají masové protesty proti narůstající nezaměstnanosti. A Saint-Jean je postaven před morální dilema. Měl by obětovat své ideály pro dosažení větší politické moci, nebo se vzdát mandátu a zachovat si čisté svědomí?
Nutno vyzdvihnout, že Schӧllerův film má skutečně silnou výpovědní hodnotu. Dokonce i tuzemský divák nalezne v řadě epizod momenty, které až děsivě připomínají domácí politickou scénu. Dalším kladem jsou dobře vybraní herci. Především vynikající Michel Blanc v úloze ministrovy pravé ruky – své práci oddaného sekretáře Gillese. Taktéž Olivier Gourmet je v titulní roli ministra Saint-Jeana více než přesvědčivý. Tím však pozitivní aspekty díla končí.
Největší Achillovou patou snímku je nevyvážený scénář. Několik zajímavých pasáží střídá množství klišovitých a nudných, s nic neříkajícími dialogy. Film se tak místy neuvěřitelně vleče a nedokáže udržet divákovu pozornost po celou stopáž. To už nemluvím o obrovském množství nezajímavých postav, které příběhem jen tak proplují, bez jakéhokoli vysvětlení jejich existence a motivace a v nichž jsem se po pár minutách ztrácel. Finální rozuzlení je až příliš otevřené a pracně budovaná zápletka tak jaksi vyšumí do ztracena.
Nezvládnutá je i režie. Ministr se chvílemi snaží vypadat jako temné psychologické drama, jindy sklouzává až do sebeparodické satiry. Do toho je děj občas prokládán pro mě nepochopitelnými surrealistickými scénami (například úvodní sekvence s aligátorem), jež vyvolávají dojem samoúčelné snahy šokovat. Vůbec největším záporem je pak příšerně zvolený hudební doprovod. Záměrně zesilované hororové tóny působí rušivě a některé emotivně silné scény dokonce nechtěně zeslabují.
Verdikt
Kvalitní námět sráží scenáristicky a režijně nevyvážené zpracování. I přes silnou výpovědní hodnotu, kterou má dané téma vůči současné době, se obávám, že pro většinu masového publika to bude jen bezmála dvouhodinová nuda.
