K Vánocům patří pohádky a tahle je jako vyšitá. A muzikálová. Hugh Jackman si zahrál P.T. Barnuma, figuru volně inspirovanou skutečnou osobností, muže z chudých poměrů, který toužil po velkoleposti. Dosáhnout se jí snažil skrz pořádání cirkusových vystoupení pro senzacechtivé Newyorčany. Očekávat tedy můžete příjemně naivistický příběh o velké touze, ambici, ale i o pýše, jež předchází pádu. Tohle opravdu není realistický životopis, dokonce ani hudba není dobová (ale povětšinou je chytlavá). Přesto se nejedná o jednoznačně černobílý příběh. Postavy mají své pochyby i poklesky a největší překážkou jsou pro sebe často samy. Všechno je zasazené do zromantizovaných dobových kulis a příjemně nasvícené. Většina účinkujících Barnumova cirkusu jsou vyděděnci z okraje společnosti, kteří zde nacházejí novou rodinu a nikdy nepoznané uznání.
Příběh poměrně okatě (a zároveň bez ostychu) hlásá poselství o toleranci, inkluzi a odmítnutí povrchního pozlátka. Hrdinové musejí najít ty pravé hodnoty v nitru a do nitra by se samozřejmě měli podívat i diváci jejich představení. Ta jsou velkou oslavou života a jeho rozmanitosti, jak ostatně sám film hlásá. K tomu dodává, že nemusí všechno být umění, občas prostě stačí lidskost a touha pobavit lidi. A tohle všechno Největší showman splňuje. Hugh Jackman, Michelle Williams, Zendaya a Zac Efron v hlavních rolích jsou správní tahouni, hudební čísla jsou pěkně zpracovaná, krásně to vypadá a odsýpá to. Takže pokud máte alespoň trochu rádi sentimentální příběhy (protože to Největší showman je a hodně), tak nemusíte dlouho váhat a určitě dejte tomuhle muzikálu šanci. Víc postřehů v přiloženém videu:
