Recenze: Ztratili jsme Stalina

Recenze: Ztratili jsme Stalina | Fandíme filmu Zobrazit dalších 5 obrázků
Skotský režisér natočil černou komedii o skonu nechvalně proslulého sovětského vůdce. A je z toho zábavnější podívaná než všechny internetové parodie na Hitlera dohromady.
  1. Kapitola č.1
  2. Verdikt

Sovětský diktátor Josif Vissarionovič Stalin byl jedním z nejkrutějších a nejšílenějších tyranů moderní historie. Stál za politickými vraždami, vyhnáním a uvězněním milionů nevinných lidí a rozpoutal ve vlastní zemi takovou vlnu strachu, že si ani jeho nejbližší přátelé a spolupracovníci nemohli být jisti, zda zrovna oni nebudou dalšími, kdo skončí v gulagu či před popravčí četou. V březnu roku 1953 však obávaný lídr nečekaně umírá následkem čehož vypukne v komunistické říši obrovský zmatek. Všichni Stalinovi straníci byli totiž až dosud zvyklí pouze slepě plnit rozkazy „velkého vůdce“ a nevědí co si s nastalou situací počít. Kdo teď bude vládnout impériu? Je na čase zmírnit dosavadní teror, nebo má vše zůstat ve starých kolejích? A co když nezničitelný „muž z oceli“ není doopravdy mrtvý?

Právě o těchto (bohužel) reálných dějinných událostech pojednává britsko-francouzsko-belgický snímek Ztratili jsme Stalina (v originále The Death of Stalin) od režiséra a scenáristy Armanda Iannucciho (Politické kruhy). Dílo, nominované na dvě ceny BAFTA (britská obdoba amerických Oscarů) se kromě historických pramenů inspirovalo rovněž stejnojmenným komiksem francouzského spisovatele Fabiena Nuryho (mimo jiné autor scénáře k filmu Tygrova brigáda). V některých zemích byl Stalin uveden již na podzim minulého roku a vzbudil převážně pozitivní pozornost na několika filmových festivalech, do Česka ovšem dorazil až se zpožděním v dubnu 2018. Vyplatí se snímek vyhledat?

Armando Iannucci zvolil pro své vyprávění formu černočerné komedie. Zobrazit vtipně a zároveň vkusně natolik tragické a závažné události jako je období Stalinovy hrůzovlády byl vskutku nesnadný úkol. Skotský režisér se s ním ovšem popasoval s grácií a výsledkem je jedno z nejpříjemnějších filmových překvapení letošního roku. Děj komorního snímku se soustředí především na intriky a soupeření Stalinových ministrů Nikity Chruščova (hraje ho známý americký herec Steve Buscemi), Georgije Malenkova (Jeffrey Tambor) a Lavrentije Beriji (Simon Russell Beale) o nástupnictví po zesnulém vůdci.

Bolševičtí pohlaváři zde nejsou vykresleni jako nějaká psychopatická krvežíznivá monstra, nýbrž coby vychytralí bezpáteřní oportunisté, kterým jde vždy jen o vlastní prospěch a přežití uvnitř státem řízené vraždící mašinérie, což je velmi přirozené. Kdo jiný by také dokázal po boku zvráceného diktátora dlouhodobě existovat. Jejich patolízalství a touha po moci nám jsou ovšem od začátku do konce předkládány s otevřeným nadhledem. Diváci se mohou těšit na řadu skutečně komických sekvencí, jež ale v žádném ohledu nepůsobí nevhodně či neuctivě k obětem komunistického režimu. Naopak, groteskní situace, kdy vystrašený ředitel rádia raději nechá opakovat celý koncert, než aby sdělil Stalinovi, že jej zapomněl nahrát, vypovídají o ponuré atmosféře v tehdejším Sovětském svazu snad ještě více než explicitní záběry na mučení a popravování.

Bavit se budou zejména ti, kterým je blízký klasický suchý britský humor, ačkoli místy dojde i na bláznivou frašku ve francouzském stylu (snad všechny scény se Stalinovým duševně nevyrovnaným synem ve skvělém podání Angličana Ruperta Frienda). Všechny postavy jsou paralyzovány všudypřítomným strachem a na veškerá svá rozhodnutí si dokola kladou otázku: „Co by tomu řekl soudruh Stalin?“ (třebaže soudruh Stalin k tomu pochopitelně už nikdy nic neřekne), což vede k novým a novým absurdním situacím. Asi nejvíce zarážejícím faktem na tom všem je, když si uvědomíte, že takhle nějak se odchod sovětského tyrana vážně mohl odehrát. Tvůrci se vcelku věrně drží historických faktů (pouze události, jež se v reálu staly v rozmezí několika měsíců jsou zde naprosto logicky zhuštěny do jediného týdne) a charaktery ústředních figur jsou vykresleny až s mrazivou věrohodností.

Herci jsou prostě bezchybní. Chameleón Steve Buscemi (Gauneři, Con Air, Velká ryba) se převtělil do Nikity Chruščova se vší parádou a navrch kvůli roli prošel zajímavou fyzickou proměnou, takže jej zpočátku možná stěží poznáte. Výtečně mu nicméně přihrávají i další. Jason Isaacs si vychutnal úlohu drsného polního maršála a válečného hrdiny Žukova. Simon Russell Beale (Legenda o Tarzanovi) exceluje coby Stalinův brutální muž na špinavou práci Berija. Jeffrey Tambor (Hellboy, Pařba ve Vegas) je podobně jako jeho reálný předobraz Georgij Malenkov odporný a směšný zároveň. A nezklamala ani někdejší bond-girl Olga Kurylenko v úloze přední sovětské pianistky Marie. Ta se sice objeví jen na chvíli, zamíchá však kartami osudu více než kdokoli jiný.     

Další kapitola »
Naše hodnocení
9/10
Tento film ještě nebyl čtenáři hodnocen
Tento film ještě nebyl čtenáři hodnocen

Ztratili jsme Stalina

19.01.2018 | Velká Británie, Francie, Belgie
Komedie, Historický
Info o filmu

Galerie: 6

Recenze: Ztratili jsme Stalina | Fandíme filmu Recenze: Ztratili jsme Stalina | Fandíme filmu Recenze: Ztratili jsme Stalina | Fandíme filmu Recenze: Ztratili jsme Stalina | Fandíme filmu Recenze: Ztratili jsme Stalina | Fandíme filmu Recenze: Ztratili jsme Stalina | Fandíme filmu

Související články

7
4
156
Článků v systému:
12085
Komentářů v systému:
107254

Nejnovější videa z našeho youtube kanálu!

Logo Fandíme filmu

Šéfredaktor webu je Petr Slavík, e-mail redakce@fandimefilmu.cz

Máte-li zájem o inzerci na našem webu napište nám na e-mail redakce@fandimefilmu.cz

© 2011-2017 FandimeFilmu.cz / All rights reserved / Provozovatel webu je Koncal studio s.r.o.
Koncal studio s.r.o., IČO: 03604071, Lýskova 2073/57, Stodůlky, 155 00, Praha 5

adblocktest