Třemi Oscary oceněné drama z první světové války s názvem 1917 konečně dorazilo do našich kin a kdo s návštěvou kina váhá, toho třeba přesvědčí naše pozitivní recenze. Natáčení filmů je složitý proces a v případě 1917 to platilo dvojnásob.
Snímek o dvojici britských vojáků, kteří musejí doručit důležitou zprávu přes nepřátelské území, vyvolává totiž dojem, že je natočený na jeden záběr. Že produkci předcházelo plánování do sebemenšího detailu, o tom svědčí slova kameramana Rogera Deakinse a režiséra Sama Mendese. Pro režiséra byl projekt dá se říct osobní - jeho dědeček během let 1916 až 1918 totiž sloužil v britské armádě, takže měl svému vnukovi co vyprávět. Výsledný film se tak volně inspiruje jeho zážitky.
Mendes se pustil do psaní scénáře, který následně poslal Deakinsovi. Hned na první straně stála poznámka, že film bude na jeden záběr, načež si Deakins pomyslel, že to asi bude nějaká chyba. Ale jak si přečetl scénář, bylo mu jasné, že se děj odehrává v reálném čase. Práce s kamerou tak byla hodně důležitá. Oběma šlo o to, aby na ni divák zapomněl a soustředil se na lidi a místa, která zabírá.
Sam Mendes potřeboval. abychom se jako diváci vcítili do postav. Nešlo o to, aby kamera prolétala klíčovou dírkou nebo procházela zdí. Musíme vidět to, co vidí samotní hrdinové. Nevíme tak, co čeká za nejbližším rohem a musíme se s postavami vcítit do aktuálního dění. Mnohokrát nacvičované a diskutované situace tak mají tu moc na plátně působit nejen jako osobní drama, ale někdy i jako učiněný horor.
