Nelze si ani představit sladší a něžnější začátek. Dva sympatičtí manželé se snaží láskyplně vystihnout vše, co jim je na tom druhém nejdražší, co jim na sobě navzájem imponuje. De facto se snaží popsat, proč se milují. Režisér Noah Baumbach (Svatba podle Margot, While We're Young) tímhle okouzlujícím způsobem představuje oba hlavní protagonisty tohoto procítěného příběhu o rozkolu manželské dvojice, které se ze života vyjma posledních zbytečků lásky vytratilo vše pěkné.
Manželská historie (Marriage Story), jak se snímek nedávno nominovaný na šest Zlatých glóbů jmenuje, je ostatně i pojednáním o rozvodovém procesu jako takovém. O rozluce, jež nikdy neměla být krutou válkou, ovšem místy ji, bohužel, skutečně připomíná. A zejména zobrazuje schéma rozkladu, který vyvěrá z přehlížení a ignorování maličkostí, jež postupem času mohou nabobtnat do obřích rozměrů. Pak už je to jen krůček do citového a tragikomického pekla.
Zmíněná úvodní scéna, odehrávající se u terapeuta, vás dokonale a nenásilně vtáhne do děje, i když postupem času začne nabírat hořkou pachuť. Poznáte se s Charliem (Adam Driver), sebestředným a do sebe zahleděným divadelním režisérem, jenž je pečlivý, všude zhasíná, umí se dobře oblékat, bez problémů uvaří i zašije ponožky a s přehledem zvládá náladovost své manželky. Ona, Nicole (Scarlett Johansson), velkorysá a ambiciózní herečka se překrásně směje, dokáže pozorně naslouchat, stříhá celé rodině vlasy, všude nechává nedopité hrníčky s čajem, vybírá skvělé dárky a zvládne vycítit, kdy její muž má náladu a kdy ne. I přes zdánlivou blízkost a sounáležitost nejsou tihle dva lidé už schopni konstruktivně komunikovat a jejich životní perspektivy a touhy se začínají čím dál více vzdalovat.
Tímhle způsobem dodá Baumbach oběma hrdinům hloubku a učiní z nich živé postavy, k nimž se lze nejen osobně vztahovat, ať už pozitivně či negativně, ale rovněž v nich hledat odrazy skutečného světa. Možná se v Charliem a Nicole uvidíte vy sami, možná si vzpomenete na někoho blízkého, ale pravděpodobně se vám v hlavě nějaké záblesky objeví. O to intenzivněji pak na diváka působí samotný proces rozchodu, řešení praktických věcí a vyostřování právních sporů.
Baumbach se pokouší nešťastný konec krásného vztahu nazírat bez vynášení soudů, ačkoliv divák relativně brzy rozklíčuje, kdo koho ve vztahu pomyslně dusil. Charlieho charakter je, díky osobním zkušenostem režiséra, propracovanější a plastičtější. Driver tak působí herecky dominantnějším způsobem, poněvadž jeho dialogy zní přirozeněji. Není to vina Johansson, že postava Nicole se místy prezentuje až příliš strojeně. Tenhle nedostatek nutno přičíst scénáři, který dělá z Charlieho o něco autentičtější a určující postavu. Jak se říká, některé repliky Nicole šustí papírem trošku moc.
