Snímek měl poměrně slušný rozpočet, 20 milionů dolarů, přesto se do jisté míry točil v polních podmínkách. Natáčelo se (mimo jiného) v opuštěném hotelu na vrcholku údolí nad městem Varese v Itálii. Obrovský prostor plný dekadentních sálů je zanedbaný, cesta z města do něj trvá 40 minut a ještě má posetou střechu telefonními anténami, jejichž neustálé vyzařování údajně filmaři vnímali. Cítili se tak celou dobu zesláblí, což ale paradoxně přispívalo k autentickým výkonům. Představitelka hlavní role Dakota Johnson před časem uváděla, že potřebovala po natáčení terapii, nicméně režisér říká, že i když pro ni bylo natáčení extrémně náročné, tak na to je příliš silnou osobností, než aby něco takového vůbec bylo možné – pouze využívá svůj ostrovtip a pohrává si s obecenstvem.
Hudbu filmu složil frontman Radiohead Thom Yorke (dosud se skládání filmových doprovodů věnoval kytarista Jonny Greenwood), který měl nelehký úkol – obstát vedle legendárního soundtracku italské kapely Goblin, která doprovodila původní Suspirii. Filmaři Yorka (který kombinuje s chutí elektroniku s klasikou) museli chvíli přesvědčovat, ale nakonec se to podařilo. Skládání začalo ještě před natáčením a spolupráce byla nesmírně plodná. Sám Yorke uvádí, že nechtěl do hudby začlenit motivy z předchozího filmu. Inspiroval se německou hudbou 70. let, především pak krautrockem. Při skládání spoléhal hodně na opakující se motivy, které mají diváky skoro až iritovat, ale také hypnotizovat a dotvářet tak magickou atmosféru. Jednu ze skladeb můžete slyšet níže, kde najdete také znepokojivý klip z filmu.
Reakce z festivalů jsou zatím převážně pozitivní (8,6 z 10 je průměrná známka na Rotten Tomatoes). Někteří kritici si stěžují, že je snímek zdlouhavý, hraje si na umění a ve skutečnosti nemá moc co říct. Jiní si zoufají, že se vytratila hravost, která byla tak blízká originálu. Většina recenzentů ale hovoří o hororu s přesahem, vizuálně a atmosfericky stimulujícím, který nabízí silný podtext. Máme očekávat schovávání viny jedince v davu, zříkání se odpovědnosti za minulost, hrozbu represe a přežitých ideologií. To všechno v kontextu k postavám jako takovým, ke konkrétní politické situaci Německa 70. let i k současnosti.
Pokud by byl snímek úspěšný, nebrání se Guadagnino pokračování. Snímek má potitulkovou scénu, ve kterém jedna z postav podle vysvětlení režiséra hledí směrem kupředu. K něčemu konkrétnímu. A jeho by zajímalo, co přesně to je. Původně se dokonce snímek měl jmenovat Suspiria: Část první, ale tvůrci nechtěli vyvolávat v divácích dojem, že nejde o ucelený zážitek. Luca by rád blíže prozkoumal minulost Madame Blanc (Tilda Swinton) a matky představené Heleny Markos (Małgosia Bela), stejně jako budoucnost Suzy Bannion (Dakota Johnson). Tilda Swinton má zájem s Lucou dál spolupracovat a původní Suspiria měla dvě pokračování, které společně tvořily trilogii „Tří matek“, takže rozhodně je kam směřovat.
Kdyby se k nám snímek nakonec nedostal do kin, tak snad jej Amazon v našem regionu zpřístupní, jeho nabídka mezinárodně pořád oproti té americké silně pokulhává.
V srdci světově uznávané taneční společnosti bují temnota a její ředitelka (Tilda Swinton), mladá novicka z Ameriky (Dakota Johnson) a truchlící psychoterapeut (Lutz Ebersdorf) jsou zapletení do krvavé, bědující noční můry. Snímek natočil Luca Guadagnino, dále hrají Mia Goth, Angela Winkler, Lutz Ebersdorf a Chloë Grace Moretz. Vedlejší roli dostala také Jessica Harper, představitelka hlavní role z původního filmu. Hudbu složil Thom Yorke z Radiohead.
