Celý systém je samozřejmě zajímavý, minimálně z pohledu toho, co všechno už soudobé technologie dovedou. A pro filmová studia/produkce/distributory může být (minimálně v krátkodobém horizontu) přínosný. Otázkou je, zda je matematická přesnost v uměleckém tvůrčím procesu dobrá pro diváky. Že systém vyhodnotí nějaký scénář jako nekomerční ještě nemusí nutně znamenat, že je scénář špatný. Není nijak neobvyklé, že dobré filmy komerčně neuspějí, protože zkrátka nejsou přitažlivé pro dostatečné množství diváků.
Software dle dostupných informací také nedokáže správně zhodnotit scénáře, které se vymykají standardům. Mohou být skvělé, mohou mít ohromný komerční potenciál, jen to zkrátka nikdo nemůže vědět, protože nic podobného zatím nikdo nezkusil a software tak nemá potřebná data.
Dále jak známo, film je živý organismus a kolektivní dílo. Na plátno se nepřeklápí (obvykle) v poměru 1:1, ale prochází si vývojem. Leccos se mění, dodatečně upravuje a na všechno má zásadní vliv režisérské pojetí.
A co si budeme povídat, i špatné filmy mají svoji hodnotu. Nikde není psáno, že by byly nahrazeny větším množstvím dobrých filmů. A když budou chybět ty špatné, spousta filmových profesionálů přijde o pracovní příležitosti – nebudou se mít kde učit a zlepšovat, popřípadě jak zaplatit složenky. A když filmový průmysl opustí, tak už nic dobrého nenatočí určitě.
Co vy na to? Zní strojové schvalování projektů zajímavě? Nebo je to cesta k filmové nabídce s nízkou mírou rozmanitosti? Popřípadě do nějaké daleko větší záhuby?
Příspěvek poprvé vyšel v roce 2018. Znovu jej připomínáme v aktualizované formě v rámci rubriky "staré ale dobré". V ní novějším čtenářům připomínáme starší tematické příspěvky, které jsou dodnes aktuální a zpestří vám dobu, v níž se velká většina filmových novinek točí primárně kolem koronaviru a jeho dopadů.
