I když tyhle tři snímky řadím mezi nejprůměrnější projekce, tak se stále jedná o filmy, které mají čím zaujmout a alespoň po režijní a herecké stránce se stále jedná o lehce nadprůměrné snímky, které si své diváky na festivalu, a možná i mimo něj, najdou.
Vyjma zahajovací romantiky Pěkně blbě mě nejvíce zaujaly filmy Přízrak, česká Absence blízkosti a očekávaný akčňák Baby Driver. Přízrak je ten film, který přišel ve Varech představit Casey Affleck a ve kterém je povětšinu stopáže jeho postava zahalena pod bílou duchnou a jako duch pozoruje své okolí a rozklad nejen své ovdovělé manželky. Přízrak je nepopsatelný film, který se musí zažít, a až pak o něm horečně diskutovat. Pro fandy extrémně pomalého meditativního tempa, sáhodlouhých někdy až monotónních scén a hlubokého děje, o kterém by spousta lidí řekla, že byl „o ničem“ je tento snímek povinnost. Mísí totiž témata a vizuální styl nevídaným způsobem, navíc dokáže diváka první polovinu stopáže ukrutně štvát a ve druhé polovině neuvěřitelně zaháčkovat a svým překvapivým rozhřešením se naladěnému divákovi navždy vrýt do paměti. Hlavní problém spočívá v tempu a pocitu, že z toho šlo vytěžit ještě o něco víc, ale je to přesně ten výjimečný festivalový zážitek, který se neděje každý den.
Moje nejkratší projekce letošních Varů, pouze65 minutová Absence blízkosti, představuje širšímu publiku nově objevený český talent - debutanta Josefa Tuku. Tento 36letý tvůrce z FAMU to se svým celovečerním debutem neměl jednoduché a musel si k uskutečnění snímku dopomoct crowdfundingovou kampaní. S dostatečnými financemi natočil mimořádnou psychologickou sondu do života matky, která má radši svého psa, než svou roční dceru. Film bádá spolu s hrdinkou, co s touto „absencí blízkosti“ a zároveň řeší resty z dospívání a nevyřešený uhnívající vztah s její matkou. Snímek se vydařil po všech stránkách, neokoukaná kamera, skvělý hudební doprovod tvořený písněmi skupiny Moin Moin, na debut výborným scénářem a režií, v čele s uhrančivým výkonem Jany Plodkové v hlavní roli, která se této místy velmi nesympatické postavy zhostila na výbornou.
Divácky nejočekávanější snímek první poloviny letošního festivalu akční Baby Driver pro mě po obrovském humbuku nejen z řad amerických kritiků představuje menší zklamání, avšak neskrývaně musím říct, že jsem si tento akční cool nářez užil plnými doušky a asi jsem nemohl dostat na letošních varech lepší poslední půlnoční film. Hlavní problém není v hláškách, kameře či akce originálně laděné do písničkového hudebního doprovodu – všechny tyto filmové ingredience jsou zde provedeny v dokonalost, problémem je odbytý scénář, který mě poprvé od britského rodáka Edgara Wrighta nezaujal, tak jako v jeho předešlých filmech. O postavy jsem tak neměl sebemenší zájem a i když mě na film opravdu bavilo koukat, tak je to spíš 112 minutový nablýskaný videoklip nežli komplexní vyvážený film kombinující drama s kulervoucími akčními scénami. Vidět tenhle film v multiplexu, tak jsem možná na vlně amerických kritiků a diváků, ale po tolika hlubokých snímcích mi tento přišel až příliš vyprázdněný a od svého režiséra/scenáristy odbytý, i když stále z pohledu akce a vizuálního zpracování mimořádný. Více se dozvíte v naší recenzi.
I letošní festival nabízel nejedno filmové překvapení a pár kvalitních cinefilních zážitků, a pokud budete mít příští rok čas, tak se sem alespoň na den zastavte. Takovou úžasnou filmovou atmosféru v českých lokacích jen tak někde nazažijete a už jen kvůli ní sem stojí za to jet. Tak snad za rok na viděnou.
