Recenze: Bod zlomu

Recenze: Bod zlomu | Fandíme filmu
Remake 25 let starého akční filmu je podstatně menší vzrůšo než původní verze s Keanu Reevesem a Patrickem Swayzem a ve všech směrech zbytečná záležitost.

Nemám nic proti remakům jako takovým a nemám žádný výraznější vztah k původnímu Bodu zlomu od Kathryn Bigelow. Přesto mi nezbývá než prohlásit, že nový Bod zlomu (Point Break) je přesně ten typ filmu, kvůli kterým mají remaky špatnou image. Oproti svému předchůdci je prakticky ve všech směrech horší a vyvolává dojem, že někdo tam nahoře měl dojem, že když na béčkovou „akci“ plácne známé jméno, automaticky z ní dělá něco lepšího. V tomhle případě to rozhodně neplatí.

Zápletka se do určité míry inspiruje původním filmem, ale přidává také vlastní nápady a ještě víc zvětšuje důraz na extrémní sporty. Hrdinou filmu je bývalý offroadový motocyklový jezdec, který se po smrti svého nejlepšího přítele přihlásí k FBI. Šéf si stále není jistý, jestli je mladík s divokou minulostí vhodný vyšetřovatelský materiál, ale kvůli jeho bohatým sportovním zkušenostem jej nechá infiltrovat nebezpečný gang, který zároveň páchá zločiny a provádí životu nebezpečné sportovní kousky. Utah se rychle nechá opojit adrenalinem a podlehne kouzlu Bodhiho, nespoutaného šéfa party, který jej vezme pod svá křídla. Bude na hrdinovi, by se rozhodl, na kterou stranu se postaví, až na tom bude nejvíc záležet.

Samotná zápletka by byla pro akční film zcela dostačující, jenže scénář Bodu zlomu je děravý jak řešeto a jednoduchý námět je jeho nejmenším problémem. Logika je tu sprostým slovem, které zřejmě jeden z kaskadérů vyhodil z letadla bez padáku. Vyšetřovatelé se dostanou partě extrémních sportovců na kobylku shodou náhod, které mají dávat smysl čistě proto, že se Utah vyzná v adrenalinových sportech. Plány zločinecké party nejsou zrovna smysluplné a jsou zaobalené do pseudofilofického žvanění o tom, že když ze Země bereme, musíme také dávat. A i samotná „velká osmička“ adrenalinových kousků, kolem které se všechno točí a měla by být legendární a všemi zasvěcenými sportovci uctívaná, je tak tajemná, že vlastně skoro nikdo neví, jaké výkony jsou její součástí.

Za určitých okolností by nic z toho nemuselo srazit filmu vaz, jenže tady se problémy vrší dál. Bod zlomu se bere smrtelně vážně, takže je směsicí rádoby mystických keců o velké osmičce a matičce Zemi, vědoucích pohledů do dálky, drsných vyšetřovatelských průpovídek a bratrské lásky mezi členy zločinecké party. Když se zrovna sportovci neřítí střemhlav vstříc setkání s matičkou gravitací, vedou už zmiňované řeči, kamarádsky si dávají přes držku nebo divoce paří na opulentních mejdanech. Film je tak vlastně z velké části videoklip, ve kterém se buď krásní mladí mužové svíjejí v rytmu hudby s krásnými mladými ženami, nebo se sami střetávají s krásnou a smrtící přírodou.

Ti mladí mužové ale nejsou příliš charismatičtí, a tak není proč jim fandit. Utah v podání neznámého Lukea Braceyho je v tomhle případě vyloženě prkený a jeho repertoár nabízí zasněné vzpomínání na mrtvého přítele, rebelantské přemlouvání šéfů, aby mu dali víc času nebo napínání naleštěných svalů na nejrůznějších skalách a vlnách (to mu docela jde). Édgar Ramírez je v roli volnomyšlenkářského Bodhiho o něco zajímavější, ale za to vděčí čistě nespoutanosti své postavy, které uvěříte, že je v příštím momentu schopná udělat naprosto cokoliv. Naopak se nedá vůbec uvěřit tomu, že by mohl hrdina k tomuhle psychopatovi pociťovat jakoukoliv náklonnost, nebo že by jeho muži byli schopní následovat jeho sebevražedného příkladu.

Teresa Palmer je bytost éterická, ale jakožto členka gangu, do které se Utah zamiluje, naprosto nemá co hrát. V přímém protikladu s mládeží jsou pak staří pardálové. Vyšší šarže z FBI si zahráli Delroy Lindo a Ray Winstone, kteří oživí děj, kdykoliv se na chvilku objeví na scéně. Oba dva ale jako by vypadli z jiného filmu. V záplavě fanatické topornosti jsou oba dva uvolnění a do svých klišovitých replik, které jsou nuceni cedit, jsou schopni vrazit určitý nadhled. V kombinaci se smrtelně vážným zbytkem ale oba působí jako pěst na oko a paradoxně tak snímku jen dál ubližují.

Vrcholem Bodu zlomu a jeho největším lákadlem mají být akční scény. Nebo akční scény... Pokud si pod tímhle pojmem představujete nějaké přestřelky nebo rvačky, tak takových je ve filmu poskrovnu. Zbytek jsou záznamy extrémních výkonů, které často provedli skuteční sportovci, kteří bez použití triků doopravdy sjížděli na snowboardu nebezpečné svahy či prolétali ve wingsuitech skrz horská údolí. Tyhle scény nejsou vůbec špatné, jenže problém je v tom, že ve filmu má jít o vrcholné, prakticky smrtící kousky, které skoro nikdo na světě nedokáže vykonat. Pokud jste ale někdy seděli u Youtube, tak moc dobře víte, že realita je jiná. Podobné výkony podávají extrémní sportovci poměrně běžně, častokrát lépe, s lepší kamerou, střihem nebo alespoň třeba muzikou. Filmové postavy mají při nebezpečných úkonech často na hlavě přilby, nebo je vidíme jen z dálky, jakékoliv emocionální nebo dějové provázání se sportovními výkony je tedy naprosto nulové. Jde o momenty násilně do filmu vklíněné, kdykoliv je čas na další „atrakci“.

Verdikt

Bod zlomu neobstojí ani jako remake, ani jako akční výplach ani jako buddy movie o nesourodé dvojici „přátel“. Postavy jsou toporné a nezajímavé, děj suchopárný a nelogický. Evidentně navíc slouží jen jako spojnice jednotlivých adrenalinových kousků, které nejsou špatné, ale rozhodně si nezasloužily, aby se kvůli nim točil celovečerní film. Takže když už Bod zlomu, tak ten 25 let starý, je to podstatně větší vzrůšo s podstatně charismatičtějším obsazením.

Naše hodnocení
3/10

Související články

Logo Fandíme filmu

Šéfredaktor webu je Petr Slavík, e-mail redakce@fandimefilmu.cz

Máte-li zájem o inzerci na našem webu napište nám na e-mail redakce@fandimefilmu.cz

Ochrana osobních údajů | Zásady používání cookies | Pravidla webu

© 2011 - 2020 FandimeFilmu.cz / All rights reserved / Provozovatel webu je Koncal studio s.r.o.
Koncal studio s.r.o., IČO: 03604071, Lýskova 2073/57, Stodůlky, 155 00, Praha 5

adblocktest