Sci-fi patří mezi nejoblíbenější filmové žánry vůbec. A vlastně se není čemu divit - filmaři se při jejím zpracovávání dokáží zpravidla skutečně vyřádit ve své představivosti a nabídnout jak velice zábavnou tak i hloubavou podívanou. Část kouzla pak bezpochyby tkví i v tom, že by se příběh v rámci možností měl držet alespoň trochu při zemi a být založený na faktech (přece jen se jedná o "vědeckou" fikci). Ve valné většině snímků však pravidelně nalezneme chyby, které odporují přírodním zákonům. A tentokrát se nebavíme o čistě fantastických prvcích jako je cestování časem, ale spíše o menších chybách, které by v reálném světě zkrátka nemohly fungovat. Pojďme si shrnout ty nejfrekventovanější.
- Čtěte také: Umělá inteligence napříč filmovou historií
Zvuk ve vesmíru
Asi nejčastější výtky směřované především k akčním sci-fi patří k pojetí vesmírných bitev, u kterých bývá filmaři často ignorována jednoduchá fyzika. Tou zřejmě nejznámější chybou je, že se ve vesmírném prostoru šíří zvuk. Meziplanetární bitvy jsou zpravidla doplněny o hučení prolétajících lodí a pískot laserových paprsků, nic z toho by však v realitě nešlo slyšet. Vesmír je vyplněn vakuem, kterým se zvukové vlny nešíří.
Výbuchy ve vesmíru
Naprosto stejná situace panuje i v dalším aspektu vesmírných bitev. Kromě zvuků jsou téměř vždy doplněny o masivní výbuchy vesmírných plavidel a stanic. Kvůli absenci kyslíku by se však gigantické ohnivé exploze doopravdy vyskytnout nemohly. V reálném světě by byly výbuchy mnohonásobně menší. Je však třeba upozornit na to, že jsou obě chyby dobře opodstatněné - bez nich by byly takové Hvězdné války přece jen velká nuda.
