Rocky V / Rocky V (1990)
A začínáme kouskem, který zamrzí dost možná ze všech nejvíc, ale nedá se svítit. Rockyho frančíza patří k mým nejoblíbenějším filmovým sériím vůbec a nebylo ani trochu na škodu, že si prošla určitým vývojem. Úchvatná jednička, nadstandardní dvojka, úsměvná trojka, správně přepálená čtyřka a, naneštěstí, evidentně podvyživená pětka.
Po zhlédnutí Rockyho V muselo být všem jasné, že boxerská sága o vzestupu sympatického bouchače z Philadelphie se vyčerpala a nemá divákům již co nabídnout (alespoň v oné době). Pětka se spíše než na sport zaměřuje na postavy, respektive na neradostné vyhlídky fyzicky zraněného a finančně oškubaného hlavního hrdiny a jeho nejbližších.
Po nabušené čtyrce se Stallone rozhodl sundat nohu z plynu a předložit divákům komornější a výrazně pomalejší příběh, v němž Rocky opět dopadne tvrdě na dno. Jako by se chtěl Stallone vrátit ke kořenům a ukázat nám stárnoucího Rockyho dramatickou optikou vlastní jedničce, jenže mu nedocvaklo, že i recyklace vyžaduje nějakou přidanou hodnotu. Změna přístupu není sama o sobě špatná a mohla by být i žádoucí, ale to by musel Stallone nabídnout víc než melancholické přemítání o životě, nezáživné mentorování a několik otravných postav.
Stallone udělal dobře, že se v roce 2006 ještě jednou do ringu vrátil. To byla ta pravá boxerská tečka!
