Hlavní hrdina je navíc zoufale nekonzistentní. Jednou je to téměř mlčenlivý bondovský typ, co s posmutnělým okem hledí do minulosti, podruhé vynalézavý popleta, co se uprostřed přestřelky s klukovským nadšením snaží rozchodit technologickou hračku, která dá týmu taktickou výhodu. A každou chvíli přepíná Reynolds do role sebe sama/Deadpoola. V takových momentech film naprosto kašle na to, jestli se mu podaří udržet divákovo vtažení do jeho fiktivního světa a prostě nechá Reynoldse plácat rádoby pobuřující vtipy, jaké ze sebe chrlí bez přestání od prvního Deadpoola. Tenkrát to ještě celkem fungovalo, protože to bylo nové, ale ale od té doby se tenhle koncept hrozně vyprázdnil.
V otázce humoru mi celkově přijde, že se Bay s Reynoldsem hledali, až se našli. Celý film je nesmírně cynický, vulgární a laciný. Tu a tam z toho vykoukne slušný černý vtip, ale většinou je to je laciná snaha šokovat nebo puberťácké pochechtávání nad sexuálními tématy. Navíc se při tom „hrdinové“ rychle profilují jako vlastně docela psychopatické osobnosti, které si s rozkoší užívají, jakým způsobem zrovna někoho zabily. Uznávám, že tohle Michael Bay dělal vždycky, ale jen marně pátrám v paměti, zda to ve starších filmech dokázal zábavněji podat, anebo se mi od té doby tolik změnil vkus.
Námitky nejde nicméně najít jen proti obsahu aktuálních vtipů, ale i proti jejich podání. Bayova režie působí, jako byste dali hyperaktivnímu školáčkovi vyšňupat kilovku moučkového cukru. Takže prakticky žádný z vtipů nemá adekvátní timing, všechno příliš rychle spěchá kupředu. A vypravěčská neposednost se nevztahuje jen na humor. Ať už se na plátně děje naprosto cokoliv, musí kamera alespoň mírně popojíždět do stran nebo zoomovat. Ani nejobyčejnější dialog nedokáže Bay podat v klidu a do neustálých pohybů ještě musí konstantně stříhat.
Jestli je třeba jej za něco pochválit, tak za exkluzivní lokace, které se mu podařilo pro natáčení získat. V kombinaci s nesoustředěným střihem nicméně celý film kvůli nim působí o to víc jako reklama nebo videoklip, což jen podtrhuje jeho cynickou prázdnotu. Nedokážu určit, zda Michael operuje na nějakém vyšším levelu, kdy se jeho mozek zkrátka nudí a má potřebu se neustále stimulovat dalšími a dalšími vjemy, anebo jestli je celý snímek ukázka líně odvedené práce, kdy se všichni vykašlali na to, zda střih scén bude pečlivě odladěný a zkrátka se pokusili bezmyšlenkovitě kopírovat zběsilý styl, který Baye proslavil.
Jak už jsem naznačil, i když dialogové scény natočíte v krásných dekoracích a se zběsilým střihem, nijak tím nezakryjete, že jsou debilní. Nefunkční humor už jsem rozebíral, chabou zápletku taky, toporné postavy jakbysmet. Nečekejte ale ani nějaké zábavné plánování operací či hloubavý geopolitický komentář - ten je ve svojí naivní slabomyslnosti spíš urážlivý (nebo by byl, kdyby šlo tenhle film brát vážně). Tak že by došlo alespoň na nějaké to srdíčko?
To taky nehrozí. Snímek zcela evidentně chce být příběhem o tom, jak šestice vykořeněných lidí najde jeden u druhého náhradní rodinu. Místo přirozeného vývoje vztahů dostáváme slepenec nesouvisejících charakterních momentů bez návaznosti. Všichni následující Reynoldse, jak kdyby to byl nějaký inspirativní leader ala Statečné srdce. To přitom není. Film dokonce poměrně jasně říká, že vlastně ani pořádně neví co dělá a konstantě svoje lidi dostává do malérů, aniž by pořádně věděli, za co riskují život. A to zbytek party není vykreslený jako skupinka hamižných žoldáků, co pro krvavý dolar bez otázek odpraví kohokoliv. V závěru se pak definitivně dopracujeme do očekávané fáze, kdy jeden druhého mají rádi a nasazují pro sebe životy, avšak jakékoliv postupné bratření prostě chybí, vzájemnou lásku pouze diktuje scénář.
