Příští týden Terminátor: Temný osud konečně dorazí do našich kin. Co od něj můžete čekat? Minimálně slušnou zábavu. Není to průšvih, jako když se v poslední době po letech vracely jiné akční ságy jako Rambo, Predátor, Vetřelec nebo sám Terminátor. Zároveň si ale nalijme čistého vína. Koncept Terminátora se vyčerpal, a pokud tvůrci nebudou ochotní ukročit nějak výrazně vedle, stále budou chtít zachovat DNA původních dvou Cameronových filmů a k tomu budou usilovat o akční velkolepost, vždycky už to bude jen takové dohánění vlaku, co dávno ujel. Nový film nevznikl proto, že by někdo z tvůrců měl geniální nápad, který zkrátka a dobře nemohl nechat ležet ladem. Na prvním místě byla pevně daná značka (a touha po jejím komerčním ždímání), do které se tvůrci pokusili co nejlépe vměstnat, aniž by při tom nadělali příliš bot. Temný osud tím pádem nepřináší nic objevného, ale vesměs se mu zuby nehty daří vyhýbat většině nástrah, do kterých se chytily předchozí restarty značky.

Tvůrci se přesně podle slibů uchýlili k maximální jednoduchosti. Nevěnují se primárně mytologii nebo složitým dějovým zvratům. Prostě máme hrdinku, kterou pronásleduje robot zabiják a dvě ochránkyně, které se tomu snaží zamezit. Neustále jsme v pohybu a v krátkých chvílích oddechu mají hrdinky tak akorát dost času na to, aby stihly prozradit něco málo o sobě a rozebrat, co se to vlastně sakra děje. Snímek tak může zaujmout postavami, vyprávěním a technickou stránkou.

A Terminátor: Temný osud má štěstí v tom, že postavy se (z větší části) povedly. Linda Hamilton je po letech jako Sarah Connor vynikající a její těžkostmi zocelená hrdinka k sobě snadno poutá pozornost. I v několika málo náznacích se jí daří vykreslit hrdinku z masa a kostí. A něco podobného se dá říct i o Grace, postavě Mackenzie Davis, válečnici vyslané z apokalyptické budoucnost. Jakmile je komu fandit, jsou naháněčky se zabijákem Terminátorem hned intenzivnější. Co jim naopak ubírá, je potřeba filmařů posouvat zážitek někam dál. Nový Terminátor musí být nebezpečnější než ti minulí, tím pádem jsou jeho schopnosti ještě velkolepější a ještě víc závislé na digitálních tricích. S těmi pak stojí a padá většina scén a neustále se zatápí pod kotlem. Od prvotních střetů, které v sobě ještě mají porci nebezpečnosti, se tak přesouváme k závěrečným bojůvkám digitálních panáčků, kteří přežijí skoro cokoliv a na věci jako je gravitace se příliš nehraje. Což je ohromná škoda. Když už máte celkem uvěřitelné hrdiny, akci by daleko víc slušela větší zemitost, než jakási snaha o dorovnání soudobých komiksových hitů.

Jinak se příliš nešťourá do cestování v čase, mytologie osekaná na dřeň neurazí, dialogy jsou jen výjimečně křečovité (špetku patosu si tvůrci neodpustili), humorná složka (většinou spojená s Arnoldem Schwarzeneggerem) se povedla, odkazů na starší filmy je tak akorát. Dohromady se tak opravdu podařilo vyhnout většině děr, do kterých film mohl spadnout, jen zkrátka nečekejte nic skutečně nového a nápaditého, všechno jsou to jen projevy celkem rozumně zvládnutého řemesla. Časy, kdy značka Terminátor byla opravdu zásadní, jsou asi nenávratně pryč.