Letošní letní sezónu kromě klasických blockbusterů doplnil v ČR i menší snímek s názvem Já, Simon (v originále Love, Simon). Za mořem měl film premiéru již v březnu, k nám se dostal až v červnu, a obecně byl poměrně dobře přijatý. Jedná se o víceméně tradiční teenage film, který však v případě Love, Simon řeší docela aktuální a rozhodně ne lehkovážný problém. Film natočil podle knihy Probuzení Simona Spiera (v originále Simon vs. the Homo Sapiens Agenda) Greg Berlanti, který patří mezi hlavní tvůrce komiksového světa Arrowverse. Jak se jeho výlet za naprosto jiným tématem podařil?
Já, Simon sleduje sedmnáctiletého studenta střední školy Simona Spiera, který je zdánlivě naprosto obyčejný kluk. Má přátele, se kterými tráví většinu času, potrhlé ale milující rodiče, mladší sestru, a vede klasický studentský život. Až na jedno tajemství - nikdo neví, že je gay. On sám tu skutečnost tají, a snaží se přijít na způsob, jak najít štěstí i přesto, že se nemůže naplno projevit. Díky webu s místními drby však objeví přiznání od někoho pod přezdívkou Blue, se kterým si začne dopisovat, a i když se vše zdá být jako splněný sen, věci se vyvinou jinak, než by on sám chtěl.
Jak sem již zmínil, Já, Simon je klasický young adult film, ve kterém nechybí studentský život, podivní profesoři či lehce ujetí rodiče. Ústřední téma boje s vlastní sexuální orientací je však to, co film odlišuje od všech ostatních teenage komedií. Toto téma je stále více aktuální a film jej poměrně dobře zasazuje do reality. Ona filmová realita je však typicky americká a sluníčková, a občas máte problém tomu uvěřit. Některé situace by dost pravděpodobně nedopadly tak pozitivně ve skutečném světě.
Na druhou stranu nejde o nějaké extra velké cukrování, a obecně je film hodně pozitivní letní zábavou. Komediální prvky se ideálně omezují na to, aby nebyla zabita ústřední myšlenka. Život Simona, kterého hraje Nick Robinson (Jurský svět), je docela dobře vyzobrazený, a zároveň se film hodně zaměřuje na jeho kamarády, kteří mají vlastní problémy se kterými se potýkají. Nejedná se však o nudné a zdržující odbočky, ale situace rovnoměrně lemující Simonův život, a nabízející variaci dalších názorů či postojů.
I přesto má film místy poněkud pomalejší tempo. Děj nenabízí žádné velkolepé momenty, spíše si tak plyne. Jednou jsme u Simona doma, pak ve škole, pak domácí party, pak zase doma, zase škola, a tak pořád dokola. Film tak táhnou dopředu především dobře napsané a zahrané postavy, které byly obsazené méně i více známými mladými herci jako Alexandra Shipp (X-Men: Apocalypse), Katherine Langford (13 Reasons Why) či Keiynan Lonsdale (The Flash). Zkušenější jména jako Josh Duhamel či Jennifer Garner pak zůstávají spíše na pozadí.
Osobně jsem knihu nečetl, nicméně její autorka Becky Albertalli s filmaři spolupracovala, a nejvíce je to příběhově vidět na postavě tajemného Blue, Simonovy mailové lásky. Skrze celý film na nás scenáristé kují pikle, a nabízí nám hned několik indicií, kdo by tajemný Blue vlastně mohl být. Jde sice o fajn příběhové tajemství, ve výsledku však na diváka nemá tak silný dopad, primárně protože ta nejvíc pravděpodobná varianta se ukáže být pravdivá. Finále obecně je trochu přehnané a vypravěčsky neobratné, osobnímu seznámení Simona a Blue totiž přihlíží půlka školy za hlasitého fandění a pokřikování, což považuji za podivnou a ne tolik vhodnou volbu. Raději bych volil osobnější a emočně vypatější scénu. Když nic jiného, tak se finále alespoň veze na stejné pozitivní atmosféře, která celý film doprovází. Proč by se Blue celou tu dobu skrýval, aby se pak odhalil před výskajícím publikem, to mi však hlava nebere.
Kredit se filmu musí připsat i za dobré emotivní momenty, a vykreslení pocitů jednotlivých postav. Z velké části tomu pomohly i již zmíněné dobré herecké výkony. I když osobně nesdílíte problematiku sexuální orientace, dokážete soucítit s hlavní postavou a Simonovy pocity pochopit. Jeho zklamání v podobě nedobrovolného coming outu, či naopak jeho nadšení a nalezení vnitřního klidu při zamilování do tajemného Blue, mu snadno uvěříte. Empatie s hlavní postavou zkrátka funguje na jedničku.
Ve výsledku je Já, Simon ne tak odlišný americký teenage film, prosluněný přílišným optimismem, který však dokáže dobře hrát na emoce. Postavy jsou dobře napsané a zahrané mladými herci. Film je opravdu někdy až moc optimistický, v realitě by spousta věcí těžko fungovala tak hladce a snímek je dle mého pohled do duše gaye především pro heterosexuály. Snaží se téma zjednodušovat pro masové publikum, avšak ne zesměšňovat. Místy vázne tempo, chybí nějaký vyloženě výrazný moment, ovšem mezi americkými young adult filmy rozhodně Já, Simon patří mezi ty zapamatovatelnější hlavně díky neotřelému tématu.
