Star Wars: Síla se probouzí, to byl blesk z čistého nebe. Po letech rozmělňování se podařilo vrátit ságu Hvězdných válek do správných kolejí. Jistě, objevovaly se hlasy, že film svou dějovou strukturou až příliš kopíruje Novou naději a elementy dalších dílů. Pro někoho je to možná podstatné, ale snímek měl před sebou samozřejmě mnohem zásadnější úkoly, než vyprávění nejoriginálnějšího příběhu všech dob. Bylo potřeba uvést nové postavy, s úctou se postavit k tomu, co bylo doposud a především vrátit do ságy radost a znovu dát divákům ten pocit, že jsou v předaleké galaxii. To všechno se beze zbytku podařilo. J.J. Abrams nabídl vzrušující dobrodružství, na které Rian Johnson navázal snímkem, který je výrazně jiný a výrazně jiný být chce.

Události přímo vycházejí z toho, jak vyústily ty dosavadní. Rezistence sice zvítězila, ale za cenu velkých ztrát a její úkryt byl odhalen. První řád se jí tedy snaží zasadit smrtící úder, dokud jsou hrdinové na kolenou. Následuje pronásledování, které hnutí odporu pod vedením generálky Leiy (Carrie Fisher) nemůže vydržet věčně. Nadějí pro hrdiny má být Luke Skywalker (Mark Hamill), kterého už v závěru předchozí části vyhledala Rey (Daisy Ridley), aby jej přivedla zpět z exilu a učila se od něj umění Jediů. A temná strana síly? Ta především prahne po moci, tak jako vždy.

Na první pohled se může zdát, že se vlastně jedná o tradiční Star Wars film a do jisté míry to tak je. Dobrodružství plné vesmírných stíhaček, mimozemšťanů a světelných mečů se nikam nevytratilo. Rozdíl se skrývá v klíčových momentech, ve kterých se Johnson nebojí hladit proti srsti. Místo toho, aby vám dal to, po čem toužíte, přichází s rozhodnutími, která vás mohou do určité míry dokonce frustrovat. V žádném případě nejsou tak příjemně stravitelná, jako v The Force Awakens, ale ve finále pak samozřejmě mají potenciál mít o to větší dopad.

Vezměte si už ústřední dějovou linii. Rey na planetě Ahch-To nenachází legendárního mistra Jedi, ale nabručeného starce, který se chce především ukrýt před světem. Možná jej mladá dívka přesvědčí, aby znovu vylezl z ulity. Možná ne. Možná, že má ke svému skrývání důvod a skutečně je pro všechny lepší, pokud odkaz Jediů zůstane ležet ladem. Jak už bylo řečeno, to co bychom si přáli, nemusí být nutně pro nás to nejlepší. O oba dva má zájem temná strana síly. Nejvyšší vůdce Snoke (Andy Serkis) chce utvrdit svoji dominanci, Kylo Ren (Adam Driver) je stále ten rozjitřený mladý muž, který je ovládaný vztekem a touží po uznání.

Členové Rezistence prožívají vlastní zkoušky. Leia se snaží být vůdcem, jakého její lidé potřebují a osobní ztráty odsouvá někam na druhou kolej. Přímo před sebou má naléhavější situaci. Poe Dameron (Oscar Isaac), kterého si vychovává jako jednoho ze svých nejvěrnějších, je horkokrevný a nenechá si poradit. A podobné konflikty má Poe i s viceadmirálkou Holdo (Laura Dern), druhou nejvýše postavenou ženou Rezistence. Na vlastní pěst tedy připraví odvážnou utajenou misi.

Na té se uzdravený Finn (John Boyega) a nová postava Rose Tico (Kelly Marie Tran) pokusí najít vysoce schopného hackera (Benicio Del Toro), který má Rezistenci pomoci nepozorovaně proniknout na loď nepřítele. Tahle dějová linka působí asi jako největší odbočka, jako nejméně propracovaná část celého příběhu. Ne, že by by byla úplně špatná, ale míry propracování těch ostatních zkrátka nedosahuje. I tak se jí ale daří tematizovat smysl pro povinnost nebo hrdinství, relativizovat dobro a zlo a ukázat dopady nadvlády Prvního řádu na životy obyčejných obyvatel galaxie, stejně jako ukázat, jaké má Rezistence mezi obyčejnými lidmi jméno. A to samozřejmě nejsou nedůležité úkoly, takže i tahle vedlejší dějová linka nakonec dobře doplňuje ty hlavní.

Na začátku filmu leží před divákem ohromné množství otázek. Proč se Luke skrývá? Co se stalo mezi ním a Kylo Renem? Co je zač Snoke? Kdo jsou rodiče Rey? Co bude s řádem Jedi? Na některé otázky film odpověď dává, na jiné ne. Téměř všechny odpovědi však dovedou překvapit a připravit prostor pro to, aby se následující události vyvíjely jinak, než čekáte. Témata výměny starého za nové, učitelů a nástupců, ceny za hrdinství (oběti se v tomhle filmu skládají opravdu ve velkém, když je každičký sebemenší úspěch Rezistence vykoupen desítkami životů řadových bojovníků) celým filmem silně rezonují a je vidět, jak je celá konstrukce Rianem Johnsonem sebevědomě vystavěná k tomu, aby je umožňovala blíže prozkoumat.

Zároveň však snímek nikdy nezapomíná královsky bavit. Vypravěčské tempo má přes dlouhou délku spád. Poslední z Jediů je překrásně natočený a co chvíli je na plátně výjev, který by vydal na samostatný wallpaper. Akční scény jsou zábavné a často nesmírně nápadité – ať už jde o přetlačování válečných mašinerií nebo šermířské souboje v komorním provedení. Řada konkrétních momentů se spolehlivě dostane do zlatého etalonu nejpůsobivějších akčních atrakcí celé série. Hudba Johna Williamse má momenty, kterých si všimnete a překvapivě je v celém snímku daleko víc humoru, než by se ze závažnosti celé látky mohlo na první pohled zdát. Zároveň ale platí, že pokud jde o herce, tak nejvýraznější jsou právě ti, kteří dostávají nejvíc prostoru v klíčových emocionálních scénách – tedy Ridley, Hamill a Driver.

Verdikt

Star Wars: Poslední z Jediů není takový film, jaký bude většina diváků očekávat. Dokáže překvapit, dokáže servírovat vlastní výraznou tvůrčí vizi, místo toho, po čem fanouškovské srdce touží. Ve finále tak možná nejde o tak radostný zážitek, jako posledně, ale jednoznačně se jedná o velkolepě vystavěné dílo, které otevírá spoustu vzrušujících možností pro další budoucnost.