Recenze: Papírová města

Recenze: Papírová města | Fandíme filmu
Hvězdy možná nepřejí všem, ale v případě Papírových měst určitě přejí divákům.

Americký spisovatel John Green vešel v českých luzích a hájích v širší známost zejména jako autor knižního bestselleru a posléze i filmového hitu Hvězdy nám nepřály, v němž se s láskou, zákeřnou nemocí a relativním nedostatkem času potýkala nadmíru sympatická dvojice teenagerů v podání Shailene Woodley & Ansela Elgorta. Green obecně cílí ve své tvorbě na mladší publikum a opakovaně popisuje patálie tradičně se pojící k dospívání, ať už jde o první lásku, velká přátelství či středoškolské vylomeniny. Knihy rodáka z Indianapolis se čtou lehce, nepostrádají humor a dramatičnost, mají finanční úspěch a sám Green se může pochlubit solidní fanouškovskou základnou, o čemž svědčí i obliba jeho kanálu na Youtube (nazvaného VlogBrothers), kde s bratrem Hankem rozebírají všelicos – a je to vážně zábava. Není tedy divu, že po úspěšném autorovi znovu sáhnul Hollywood. Ostatně chválené „Hvězdy“ si při směšném dvanáctimilionovém rozpočtu připsaly na konto přes 300 milionů dolarů. Takové počty prostě budí respekt a pozornost. I proto dostala Greenova tvorba znovu zelenou a výsledkem jsou Papírová města, tedy filmová adaptace stejnojmenného románu z roku 2008, který vyšel v loňském roce i v českém překladu.

Nikterak komplikovaný příběh se točí kolem mladíka Quentina Jacobsena (Nat Wolff), který si právě "užívá" svůj poslední rok na střední škole. Je to chytrý, přemýšlivý a bystrý kluk, jenž v životě nerad riskuje, budoucnost má do puntíku naplánovanou a rozhodně se nechce před odchodem na univerzitu dostat do maléru. Současně má už od malička slabost pro svoji nespoutanou a činorodou sousedku Margo Roth Spiegelman (Cara Delevingne). Půvabná průšvihářka s uhrančivým pohledem si naopak libuje v nerozvážnosti, nezodpovědnosti a zakázaném ovoci. Neuznává společenské konvence, nesnáší nudu, má v oblibě záhady všeho druhu, mládí si užívá plnými doušky a na možné následky svých činů příliš nehledí. Quentin krásnou a záhadnou Margo přirozeně bezmezně miluje, ačkoliv už spolu pěknou řádku let neprohodili ani slůvko. Jednou v noci však Margo zaklepe na Quentinovo okno s prosbou, zda by byl ochoten zúčastnit se trestné výpravy, během níž se charismatická dračice hodlá pomstít nejen svému nevěrnému příteli, ale rovněž všem svým rádoby kamarádům, kteří tuto ohavnou „zradu“ kryli. A jak jinak, hlavní hrdina na bláznivé noční dobrodružství s dívkou svých snů kývne. V tu chvíli ovšem netuší, že ta opravdová jízda jeho středoškolského života na něho teprve čeká, neboť den po adrenalinem a emocemi překypující noci Margo záhadně zmizí. A kdo jiný by měl vyrazit po jejích stopách než náš po uši zaláskovaný hrdina.

John Green si jako autor knižní předlohy ohlídal filmovou realizaci Papírových měst z pozice výkonného producenta, přičemž se mohl opřít o stejnou scenáristickou dvojici jako v případě hitovky Hvězdy nám nepřály – Scott Neustadter & Michael H. Weber. Spolupráce očividně znovu zafungovala takřka na jedničku, neboť snímek od začátku šlape na plyn, postavy jsou sympatické, dostatečně propracované, nestagnují a vyvíjejí se vzhledem ke kontextu dění, dialogy až na výjimky netahají za uši a vtipné situace zpravidla skutečně pobaví (takhle povedenou a přitom „nenásilnou“ scénu s močením v autě jsem dlouho v teenage-komedii neviděl), tudíž se vcelku brzy dostaví feel-good pocit ze zábavného romanticko-komediálního dobrodružství. Green je totiž jedinečný pokud jde o vcítění se do svých postav a zas a znovu se mu daří relativně přesně zachytit pocity a psychické rozpoložení vlastní teenagerům daného věku – ne všem, ale bezpochyby nemalé části.

Přirozeně nelze aplikovat určité vzorce chování, žebříčky hodnot a vnímání světa kolem sebe absolutně – každý člověk je jedinečný a zrovna jako jsme si v něčem podobní, tak zrovna tak se v lecčem lišíme. Nicméně Greenova schopnost zobrazit určité rysy bouřlivého období dospívaní s nadhledem, citlivě a současně uvěřitelně je nepochybně osvěžující a vůbec nevadí, že z hlediska struktury vyprávění se Papírová města drží v zajetých žánrových kolejí. Tvůrci se nevyhýbají klišé, ale rovněž je jen bezmyšlenkovitě nereprodukují. Green sám moc dobře ví, že hloubka a kouzlo jeho příběhů vždy tkví v citlivém a poctivém vykreslení charakterů hlavních hrdinů. Když budu vycházet ze svých čtenářských zkušeností, tak to bez výjimky platí o všech jeho románech, co jsem doposud přečetl (Hledání Aljašky, Hvězdy nám nepřály i Příliš mnoho Kateřin). Nejinak je tomu v tomto případě, pročež nutno zdůraznit, že sympaťák Nat Wolff a obzvláště magicky krásná a tajemná Cara Delevingne zvládli svoje herecké party bravurně.

Greenovu tvorbu, i její odraz v rámci filmového universa, rovněž charakterizují dva další rysy. Jeho příběhy vždy obsahují určitý moment vystřízlivění, okamžik zlomu, kdy si postavy uvědomí, že být mladý je super, ale život (a dokonce ani dospívání) není pouze procházka růžovou zahradou. Green rád, a já proti tomu nic nemám, staví sám sebe do role mentora, který se snaží mladé čtenářské (filmové) obci trošku otevřít oči, pomoci překonat některá tradičně nepříjemná období dospívaní a možná donutit teenagery podívat se na svět kolem sebe trošku z jiné perspektivy. Pravděpodobně s dobrým úmyslem se pak uchyluje obvykle v závěru vyprávění ke zbytečné doslovnosti a někdy i k povrchnímu moralizovaní. Povětšinou se neubrání pokušení shrnout do několika hesel, kouzelných formulek a zjednodušených tvrzení dění, které tak nenuceně a pohodově vykreslil skrze celou řadou přirozeně působících a vtipně-dramatických situací. Na první pohled to působí dojmem, že čtenářům a divákům nevěří, což je velká škoda, protože malinko snižuje výpovědní hodnotu svých jinak solidně zkonstruovaných vyprávění. Není přece nutné absolutizovat závěr a zvolit jedno jediné „správné“ poučení, jež bychom si měli z Greenova bohatého světa teenagerů odnést. Papírová města nepostrádají ani jeden z uvedených rysů, přičemž úplný závěr je z mého pohledu místem, kde snímek malinko ztrácí svůj lesk a drajv. I přesto „Města“ nezklamala, ba naopak.

Verdikt

Filmová adaptace Greenových Papírových měst dopadla možná až nečekaně dobře, když vyprávění o lásce, opravdovém přátelství a hledání sebe sama potěší každého, kdo preferuje nenáročná feel-good dobrodružství plná mladické nerozvážnosti, elánu a naivity. Snímek nikterak nevybočuje z žánrových vod, alespoň pokud jde o strukturu příběhu, ačkoliv není zřejmě tak předvídatelný, jak by se mohlo na první pohled zdát. Nicméně půvab „Měst“ tkví v interakcích mezi sympatickými postavami, vkusném humoru a pohodové atmosféře, která se proplétá celým snímkem od začátku až do konce. Chcete-li  vyrazit do kina na příjemnou letní romanci o mladých (leč nejen pro mladé), pak jsou Papírová města bezesporu trefou do černého. Není to sice čistý střed, ale pořád hodně nadstandardní počin.

P.S.: Cara Delevingne má před sebou zářnou budoucnost. Tahle slečna má charismatu na rozdávání.

Naše hodnocení
8/10

Související články

7
4
156
Článků v systému:
12085
Komentářů v systému:
107254

Nejnovější videa z našeho youtube kanálu!

Logo Fandíme filmu

Šéfredaktor webu je Petr Slavík, e-mail redakce@fandimefilmu.cz

Máte-li zájem o inzerci na našem webu napište nám na e-mail redakce@fandimefilmu.cz

© 2011-2017 FandimeFilmu.cz / All rights reserved / Provozovatel webu je Koncal studio s.r.o.
Koncal studio s.r.o., IČO: 03604071, Lýskova 2073/57, Stodůlky, 155 00, Praha 5

adblocktest