Will Smith si se svým synem Jadenem otce a syna v jednom filmu už zahrál. Sedm let starý snímek Štěstí na dosah vydělal překvapivě hodně peněz a Smith z producentské pozice hledal další projekt, kde by mohl se svým synkem vystoupit bok po boku. Na základě televizního dokumentu o lidech, kteří navzdory všem úskalím přežili nedobrovolný pobyt v divočině, vypracoval vlastní námět na celovečerní film: Otec a syn nabourají v naprosté pustině, a jeden z nich se musí vydat na dalekou cestu pro pomoc. Zní to jednoduše, leč ve správných rukách z toho mohlo vzniknout působivé „malé“ drama. Scénář však doznal několika úprav, až z něj vznikl velkorozpočtový sci-fi příběh zasazený do předaleké budoucnosti. Základní myšlenka o putování pro pomoc skrz nepřátelské území, během kterého se otec a syn sblíží, ale zůstala. Jako režiséra Will Smith najal M. Night Shyamalana, který se též podílel na úpravách scénáře. Nedopadlo to dobře.
Největším slabinou filmu je jednoduchost příběhu. Děj je velmi přímočarý, takže po pár minutách přesně odhadnete, jak se bude dál odvíjet i jak celý film skončí. Scénář toho totiž nabízí tak strašně málo, že vlastně ani neumožňuje jiný vývoj. Režie se ujal M. Night Shyamalan, ale tentokrát pouze jako námezdní režisér, od kterého se nedočkáte jakékoliv invence, ale pouze průměrně zvládnuté rutiny. Zapomeňte na jakékoliv překvapení či nečekané zvraty, jimiž kdysi Shyamalan proslul, nic stylově zajímavého se nekoná. Nejpozději v desáté minutě budete přesně vědět, jak celý film dopadne, a nezbude vám nic jiného, než další hodinu a půl čekat na to, až se tak skutečně stane. Velmi brzy se proto dostaví nuda, kterou lze zahnat snad jedině odhalováním logických nesmyslů, jichž je film plný.
Země, jež figuruje už v samotném názvu, je v budoucnosti neobyvatelná. Lidstvo ji zamořilo do té míry, že ji zbývající obyvatelstvo muselo opustit. Nový domov lidé našli na planetě Nova Prime, kde však narazili na nepřátelské Ursy, mimozemšťany vyšlechtěné k jedinému účelu – zabíjet lidi. Ursové jsou slepí, ale dokážou vycítit feromony, které se vylučují z kůže, když se člověk bojí – doslova dokážou vycítit náš strach. Jedinou možností, jak Ursy porazit, je svůj strach překonat a tím Ursům zmizet.
Od osídlení Novy Prime uplynulo 1000 let. Generál Cypher Raige (Will Smith) je expert na zabíjení Ursů, ale jeho 15letý syn Kitai (Jaden) je pro něj zklamáním. Aby syna utužil v boji, vezme ho na rutinní výcvikovou misi, avšak jejich loď havaruje na nehostinné Zemi. Cypher je vážně zraněný, a tak je na juniorovi, aby konečně ukázal otci, co v něm je a sám se vydal pro vzdálenou vysílačku, která může oba zachránit.
Jak už bylo řečeno, poté, co si film v několika úvodních minutách předestře celou svou zápletku, nemá už moc co nabídnout. Ne, že by se scenáristé občas nepokusili příběh nějak ozvláštnit, ale všechny jejich pokusy vyznívají poněkud křečovitě. Je z nich totiž jasně patrné, že byly do příběhu dodány až úplně na konci v marné snaze zakrýt fakt, že veškerý děj sestává z toho nejprimitivnějšího putování z bodu A do bodu B. Jedná se o všemožné překážky, které musí Kitai na své cestě překonat, a které jen oddalují okamžik, kdy si konečně zavolá vysílačkou o pomoc. Nejenže se těmto komplikacím nedaří rozbít únavnou linearitu celého díla, ale nepřinášejí ani tak potřebné napětí, které by mohlo film do určité míry zachraňovat. O mladého hrdinu se totiž nemusíme ani na vteřinu bát: třebaže mu scenáristé hází neustále klacky pod nohy v podobě „rafinovaných“ překážek a podmínek, vzápětí ho samozřejmě hned zachrání z jakékoliv situace, byť by se zdála sebebeznadějnější.
Jenže to zdaleka není vše! Kromě naprosté linearity film dost trpí tím, že si očividně nikdo příliš nelámal hlavu s pořádným rozpracováním fikčního světa, ve kterém se děj odehrává. Jasně, v první řadě jde o Kitaiovu pouť pralesem plným nebezpečných stvoření, během které musí dokázat svému otci, že není slaboch, že se mu vyrovná, a že dokáže překonat svůj strach. Takže proč se zabývat jakýmkoliv pozadím… Přesto je ale na škodu, že se o fungování lidstva v roce 3000 nedozvíme nic bližšího a také je přinejmenším podivné, že Ursové jsou představeni jako biologická zbraň, nicméně jejich stvořitelé ve filmu vůbec nevystupují. Tak proč jsou vůbec zmiňováni? Na tuto a další podobné otázky nelze odpovědět, a je zřejmé, že ani sami tvůrci filmu na ně odpověď nemají. To jen posiluje auru díla, které je naprosto nedomyšlené, nehotové.
Verdikt
Po zániku Země je sice nákladný sci-fi příběh zasazený do předaleké budoucnosti, ale v jádru se skrývá jednoduchá sentimentální historka o hledání vztahu mezi otcem a synem, která trpí přílišnou linearitou, nepropracovanou mytologií, a navíc je zřejmě plná odkazů na scientologii. Z režisérského ani scenáristického hlediska nic převratného nečekejte. M. Night Shyamalan je tentokrát v roli námezdního režiséra, takže film postrádá kdysi tak proslulé shyamalanovské napětí a závěrečný zvrat. Ani z hlediska herců to není žádná sláva, Will Smith v postavě emocí zbaveného generála přišel o veškeré své charisma a celkově hraje druhé housle, protože otěže předal svému synovi. A ten bohužel 100 minutový snímek sám neutáhne.
|
Scientologie ve filmu
V Po zániku Země objevuje mnoho symbolů a odkazů na scientologickou „církev“. V první řadě jde už o základní téma přežití. Zní to nevinně, ale imperativ „Přežij!“ je dle zakladatele scientologie L. Rona Hubbarda základním principem veškeré existence, a sobecké přežití je hlavním a jediným cílem života a veškerého lidského konání. Celé scientologické učení se točí kolem konceptu přežití a vzbuzuje naději na nesmrtelnost. Kromě toho scientologie propaguje myšlenku ovládnutí emocí. Will Smith v propagačních materiálech tvrdí, že Ursové jsou v podstatě metafora – ztělesnění strachu, který člověk musí překonat, a pokud před nimi Kitai utíká, tak vlastně prchá sám před sebou. Sám Cypher je ve filmu naopak prezentován jako člověk, který se dokonale ovládá, před Ursy se umí „zneviditelnit“ a je v podstatě zbaven veškerých emocí. Scientologie přitom tvrdí, že negativní emoce vycházejí z traumatických prožitků potlačených v naší genetické paměti. To je ostatně vyjádřeno i v radě, kterou dá Cypher svému synovi: „Nebezpečí je reálné, ale strach je jen tvoje volba“. Tato věta, která se stala mottem filmu a je k vidění na všech plakátech, dokonale odpovídá učení scientologické církve, která svým stoupencům nabízí možnost zbavit se těchto negativních emocí pomocí placené terapie jménem auditing. A ještě jedna drobnost na závěr: Kitai ve svém putování musí dojít až k sopce, která jako by vypadla z oka té, která už přes padesát let zdobí přebal „bible“ scientologů, Hubbardovy knížky Dianetika. Nebo je to také jen náhoda? Zdroj: Redddit |
