Jenže Mission: Impossible – Fallout s tím vším počítá a má na to lék. Že je občas nějaká replika kýčovitá až běda? To nevadí, film má k ruce perfektně poskládané obsazení, které i ty nejpitomější proslovy dokáže prodat. Obecně potom celý film dokáže s chirurgickou přesností balancovat na hraně mezi vážnou tváří a nadsázkou. Dramatické momenty tak zbytečně neshazují samy sebe a nechají vás naplno ponořit do vážnosti celé situace. Zároveň si ale filmaři plně uvědomují, když je nějaký moment skutečně přitažený za vlasy anebo se opírá o nějaké akční/špionážní klišé a neváhají na to upozornit, většinou prostřednictvím nezaměnitelných projevů Benjiho (Simon Pegg), který dokáže zas a znovu neopakovatelným způsobem vrtět hlavou nad tím, do jakých dalších šílených kousků Ethan Hunt svůj tým opět žene.
A že ty kousky opravdu šílené jsou! Jestli se rozmanitá série Mission: Impossible něčím jednoznačně vyprofilovala, jsou to její napínavé a akční scény. Někdy jde o relativně nenápadné momenty, kdy snímek využívá víc členů týmu najednou, ke slovu přijdou nejrůznější moderní technologie, masky, klíčovou roli hraje odvádění pozornosti či načasování. Už tady snímek perfektně baví, napětí začíná narůstat, šarm všech členů IMF je dán na odiv a vlastně sledujeme perfektně načasovaný balet, kdy sebemenší zaváhání automaticky musí skončit krachem celé mise.
Často právě v momentech, kdy se něco pokazí, přichází ke slovu vlastní akční scény, tedy přestřelky a honičky, které jsou pro celou sérii královskými klenoty. V době, kdy většina blockbusterů spoléhá na to, že nasype desítky milionů do rukou digitálních kouzelníků a ti nás nějak překvapí, sází Mission: Impossible na starou dobrou kaskadérskou dřinu. Tvůrci se hrdě hlásí k tomu, že pokud lze nějaká scéna natočit (třeba alespoň z části) prakticky, tak ji tak natočí. Motocykly se skutečně řítí protisměrem ulicemi Paříže, herci skutečně létají v helikoptérách, visí ze srázů či vyskakují z letadel. Tom Cruise je proslulý tím, že je pro pobavení diváků ochotný riskovat vlastní život a na plátně je to skutečně znát, když jej kamera bez výpomoci střihem následuje z klidu do opravdu nebezpečných situací. Vysoká rychlost, smrtící hlubina či nepříjemné nárazy, to všechno je jde v bezprostřední Cruisově blízkosti vnímat, a i když víte, že hrdina musí přežít a Tom vesele obchází rozhovory s novináři, tak ve vypjatých situacích nejde než tajit dech. Pumpování srdce podporuje účelný hudební doprovod od Lornea Balfea a roztažení obrazu na celou výši plátna IMAX v klíčových sekvencích také není na škodu. (3D není původním záměrem tvůrců, ale naštěstí neruší).
Verdikt
I přes ohromnou délku 147 minut Mission: Impossible – Fallout neztrácí na tempu a ani na okamžik nenudí. Některé situace možná jsou přitažené za vlasy a spletitá hra zrad a zvratů je možná až zbytečně komplikovaná, nicméně nad jakýmkoliv zaškobrtnutím okamžitě mávnete rukou, protože děj nezadržitelně supí kupředu, herci si vás s každou další scénou víc a víc získávají na svou stranu, nechybí správná míra nadsázky a ať se děje co se děje, vždycky se můžete spolehnout, že do pár minut všechno převálcuje další riskantní kousek, který vás přiková do sedačky. Nejlepší Mission: Impossible? Možná. Nejlepší akční dobrodružství letošního roku? Naprosto bez pochyby. Dosavadní letošní nabídka může jen tiše závidět a v dalším výhledu nikdo jako skutečný vyzyvatel nepůsobí. Ale jestli si nějaký letošní chystaný blockbuster na Fallout troufá, tak prosím, směle do toho, dvěma vynikajícími velkofilmy za rok nepohrdnu.
