Jedinou, zato však velmi zásadní vadou na kráse Delucova díla je podprůměrný scénář. Dějově Gauguin vůbec ničím nepřekvapí. Příběh je prostě od začátku do konce tuctová a snadno předvídatelná love story. O natolik kontroverzní osobě, jakou Paul Gauguin bezesporu byl, se dal natočit daleko výraznější a hlavně provokativnější film. Tvůrci navíc opomíjejí řadu významných historických skutečností. Zcela vynecháno je například malířovo onemocnění syfilidou, jež velmi ovlivňovalo Gauguinův charakter, častá účast v hospodských rvačkách nebo bouřlivý přátelský vztah s jiným výtvarným velikánem Vincentem van Goghem (ten byl sice v době filmových událostí již po smrti, ale přesto, nemohli jej postavy alespoň zmínit v nějakém dialogu). Scenárista se rovněž nijak nezatěžuje faktem, že reálné Tehuře bylo v době jejího milostného poměru se slavným umělcem pouhopouhých třináct let, což je podle mě rovněž důležitá informace, co staví Paulovu lásku k nevinné dívence do úplně jiného světla. Nebo snad filmaři nechtěli starého francouzského mistra zbytečně hanit?

Verdikt

Gauguin je kvalitně zpracovaným životopisným snímkem s překrásnou kamerou a dominujícím hereckým výkonem Vincenta Cassela, který nikoho neurazí a určitě potěší všechny obdivovatele proslulého francouzského malíře. Kvůli jednoduchému a nikterak výjimečnému příběhu se však divákovi velmi rychle vypaří z hlavy a více než jednou se na něj s největší pravděpodobností nikdo nepodívá.